PRÁZDNINY U KRAJANŮ

Turistika v českých vesnicích rumunského BANÁTU


 DOMŮ|VESNICE |HISTORIE |TRADICE |FOTOGALERIE |MÍSTOPIS |KNIHY, MAPY|ČLÁNKY|PODNIKÁNÍ|DOPRAVA|PIVO|PENÍZE|POMOC

TURISTIKA |CYKLOTURISTIKA|UBYTOVÁNÍ|STRAVOVÁNÍ|RYBAŘENÍ|ZÁJEZDY|DÁRKY |ZÁSADY CHOVÁNÍ| AMBASÁDY|SLOVNÍČKY


Obyvatelé českých vesnic v Rumunsku odcházejí za lepším životem

David Moravec pro ČTK


Těžká dřina na neúrodných polích, drsné přírodní podmínky a
všudypřítomná víra v to, že nastanou lepší časy. Takto žijí naši krajané v
Banátu na jihu Rumunska. Přibližně 2500 Čechů dodnes obývá šest vesnic,
které před 200 lety založili jejich předci. Ostrůvky české svébytnosti s
původními, u nás už mnohdy zaniklými zvyky, se však stále zmenšují.
Mladí lidé především z ekonomických důvodů Banát opouštějí a odcházejí
zpět do původní vlasti. Touží po pohodlnějším životě a hlavně placené práci,
kterou mužům v Banátu nabízejí jen nedaleké rudné doly. Ty však v poslední
době propouštějí a mají se brzy zavírat. Ženy si mohou přivydělat pouze
prodejem mléka, smetany a sýrů.

"Právě kvůli tomu odešly obě naše dcery i s manžely do Čech. Mají se tam
dobře. Nemusejí dřít na polích, aby něco měly. Jedna je učitelka a druhá se
tady vyučila švadlenou a je šikovná," vypráví padesátiletá Anna Černá,
obyvatelka vesnice Svatá Helena, kde ještě v roce 1991 žilo přibližně 800
Čechů. Do roku 2000 jejich počet klesl o 300 a stále odcházejí další. Anna
Černá doufá, že i ona se bude moci za dcerami přestěhovat.

Její o tři roky starší manžel Josif však o tom zatím nechce slyšet.
"Jedině, když půjdeme do svého. Stačí malý byt nebo domeček. Jsme už staří a
chceme mít svůj klid," říká. Rád by však i v Čechách měl malé hospodářství.
"Chtěl bych určitě na venkov, kde si můžeme držet nějaké to prasátko,"
svěřil se. Nyní chová tři krávy, několik prasat a slepice. Ještě před rokem
měl i koně. Společně s manželkou obdělává lán pole a velkou zahradu, kde
pěstuje ječmen a kukuřici. Jídlo v obchodě nekupují. "Vše co potřebujeme si
vypěstujeme," řekl.

Devětadvacetiletá Sofie Cunová, dcera Černých, nyní žije v západočeském
Žatci. Stále však vzpomíná na Banát. "Víte, máme se tady sice líp, ale není
to jako tam. Tady se každý stará sám o sebe. Lidi si navzájem nepomáhají,"
míní žena. S rodiči je neustále v kontaktu a ti její rodinu zásobují
domácími výrobky. "Posílají nám sýr, domácí klobásy a nakládané papriky,"
doplnila.

Odborníci, kteří se návratem Čechů z Rumunska už několik let zabývají,
se shodují v tom, že odchod rodin za lepším životem je pochopitelný. Zároveň
však litují toho, že hrozí zánik posledních míst, kde Češi žijí tak jak se
má. "S pokorou, úctou k přírodě a ke všemu živému," vysvětluje publicista a
cestovatel Ivo Dokoupil.

Češi přišli do Banátu za už za Rakousko-Uherska, a to po roce 1820.
Tehdy jim maďarský podnikatel Magyárly sliboval práci v lese, daňové úlevy a
tudíž i lepší živobytí. Stovky rodin především z Plzeňska, okolí Prahy a
Kladna se proto vydaly na vorech po Dunaji do neobydlené hraniční oblasti.
Nejprve založily vesnici Svatá Elizabeta a Svatá Helena. Později přibylo
Rovensko, Šumice, Bígr, Gerník a Eibentál. První z nich však nakonec zanikla
kvůli nedostatku vody.


David Moravec pro ČTK, 23. října 2002

 

Během svého pobytu u krajanů se chovejte jako pozorní, uctiví a nenápadní hosté, abyste příliš nenarušili unikátní atmosféru českých vesnic. Vaše návštěva v roli platícího turisty by měla být pro krajany i pro nádhernou přírodu Banátu přínosem.


V rámci projektu rozvoje agroturistiky pro Společnost Člověk v tísni zhotovil Ivo Dokoupil. 

© Společnost Člověk v tísni, 2003