PRÁZDNINY U KRAJANŮ

Turistika v českých vesnicích rumunského BANÁTU


 DOMŮ|VESNICE |HISTORIE |TRADICE |FOTOGALERIE |MÍSTOPIS |KNIHY, MAPY|ČLÁNKY|PODNIKÁNÍ|DOPRAVA|PIVO|PENÍZE|POMOC

TURISTIKA |CYKLOTURISTIKA|UBYTOVÁNÍ|STRAVOVÁNÍ|RYBAŘENÍ|ZÁJEZDY|DÁRKY |ZÁSADY CHOVÁNÍ| AMBASÁDY|SLOVNÍČKY


Česká škola ve Svaté Heleně se potýká s velkým úbytkem žáků

David Moravec pro ČTK



S velkým úbytkem žáků se potýká česká škola
ve vesnici Svatá Helena v jihozápadním Rumunsku, která byla
postavena v roce 1998. Před časem zde do lavic usedalo až 150
dětí z rodin českých krajanů; dnes jich je pouhých 70. "Mladí
lidé opouštějí chudý kraj a vracejí se do Čech. Pokud to tak
půjde dál, budeme muset školu zavřít a přestavět ji třeba na
hotel pro turisty," řekl ČTK ředitel školy František Roch.

Budovu pomáhala stavět nadace Člověk v tísni při České
televizi. Česká vláda poskytla 14 milionů korun na stavbu a
infrastrukturu. Rumunská strana nyní financuje provoz a zaplatila
i nákup nábytku, vybavení a počítačovou učebnu.

"Dnes ve Svaté Heleně žijí jen tři chlapci, kteří jsou starší
18 let. Zbývající odešli za prací do České republiky. Za poslední
dobu se odstěhovalo 30 párů. U nás mají svatbu a pak se stěhují.
Jejich rodiče pak postupně odcházejí za nimi," vysvětlil ředitel.

Svatohelenská škola nabízí dětem kompletní česko-rumunské
základní vzdělání. Kromě mateřského jazyka svých předků se
povinně učí i rumunštinu; navíc mají angličtinu a francouzštinu.
Žáci mají sice k dispozici i počítačovou učebnu, ale uplatnění v
Rumunsku hledají později jen obtížně. Problém je mimo jiné v tom,
že rodiče, kteří vyrostli na polích, na vzdělání příliš nelpí.
"Pro ně je důležitější, aby jim dítě pomáhalo v hospodářství a
umělo podojit," postěžoval si ředitel.

Problém vidí i v nedostatku učitelů. Například angličtinu ve
škole učí farář ze sousední vesnice, šestačtyřicetiletý Adolf
Kopřiva. "Jsem vždy několik lekcí před dětmi. Naučím se je a pak
jdu do třídy," přiznává. Jako učitel si vydělá za měsíc přibližně
dva miliony lei (2000 korun). "Většinu utratím za benzin, takže
žiji z toho, co dostanu jako farář," doplnil. Učit ale chce i
nadále. Pracuje na sobě a studuje. "Cítil jsem možnost, že tady
můžu být užitečný," svěřil své pohnutky.

Petr Skořepa, kterého do Rumunska před čtyřmi lety vyslala
učit česká vláda, doufá, že komunita krajanů nezanikne. "Líbila
se mi vždy slova bývalého českého velvyslance Jaromíra Plíška,
který říkal, že zdravé jádro pravých sedláků, pro které je práce
s půdou a se zvířaty to nejpodstatnější, nikdy neodejde. V
poslední době mi to ale nestačí. Rodiny odcházejí, protože nemají
práci. Nemůžu říci, že jsem optimista," míní Skořepa.

Do Banátu Češi přišli už za Rakousko-Uherska, aby osídlili
pohraniční území. Získali daňové výhody a muži nemuseli na
čtrnáctiletou vojnu. Stovky rodin především z Plzeňska, okolí
Prahy a Kladna se proto vydaly na vorech po Dunaji. Nejprve
založily vesnici Svatá Elizabeta a Svatá Helena. Později přibylo
Rovensko, Šumice, Bígr, Gerník a Eibentál.

Ostrůvky české svébytnosti se však stále zmenšují. Mladí lidé
především z ekonomických důvodů Banát opouštějí a odcházejí zpět
do původní vlasti. V současné době jich v Banátu žijí necelé dvě
tisícovky.

David Moravec pro ČTK, 12. 6. 2003



 

Během svého pobytu u krajanů se chovejte jako pozorní, uctiví a nenápadní hosté, abyste příliš nenarušili unikátní atmosféru českých vesnic. Vaše návštěva v roli platícího turisty by měla být pro krajany i pro nádhernou přírodu Banátu přínosem.


V rámci projektu rozvoje agroturistiky pro Společnost Člověk v tísni zhotovil Ivo Dokoupil. 

© Společnost Člověk v tísni, 2003