PRÁZDNINY U KRAJANŮ

Turistika v českých vesnicích rumunského BANÁTU


 DOMŮ|VESNICE |HISTORIE |TRADICE |FOTOGALERIE |MÍSTOPIS |KNIHY, MAPY|ČLÁNKY|PODNIKÁNÍ|DOPRAVA|PIVO|PENÍZE|POMOC

TURISTIKA |CYKLOTURISTIKA|UBYTOVÁNÍ|STRAVOVÁNÍ|RYBAŘENÍ|ZÁJEZDY|DÁRKY |ZÁSADY CHOVÁNÍ| AMBASÁDY|SLOVNÍČKY


Hajdá na českou svatbu

Ivo Dokoupil, Lidé a Země, říjen 2005


Je nedělní ráno, vesnice v horách je ještě zahalena do ranní mlhy, kterou sem na hřebeny vyslal veletok Dunaje valící se hluboko v údolí. Uličkami k domu nevěsty kráčí farář s ministranty. "Hajdá, utíkej pro koláče," přikazuje žena v moderním kostýmku svému synovi a ten přebíhá do sousedního domu, kde je sklad cukrovinek.
Osmdesát dortů, tři sta rolád a koše plné zákusků. "Vítáme Vás" stojí česky napsáno na ceduli u dveří do stanu, který vyrostl na ulici pro tři sta svatebních hostů. A pouze rumunský nápis "Bine ati venit" vítající rumunské hosty a časté "hajdá" - v překladu "hybaj" - vyzývající z úst hospodyněk ke spěchu, prozrazuje, že jsme u banátských Čechů ve vesnici Svatá Helena, a ne na veselce někde u Plzně před padesáti lety. Jako u nás kdysi dávno - tak se tady totiž vaří, oslavuje, tak se tady lidé umějí bavit a společně veselit.

Ve stanu je již vše přichystáno. Dlouhé stoly pokryté bílými ubrusy se prohýbají pod domácí slivovicí a talíři se zákusky, muzikanti ztichli a na zemi na slavnostním koberečku čekají dva naškrobené polštáře ozdobené krajkami. Prastarý obřad požehnání novomanželům může začít. "Milí rodiče, zaplať vám Pán Bůh za to, že jste mě vychovali a tolik se pro mě obětovali," děkuje nevěsta a v očích obou pantátů se objevují první slzy. "Podruhé vás prosím, odpusťte mi všechno, čím jsem vás v životě hněvala a potřetí vás prosím, požehnejte mi do budoucího života," dokončuje se vzlykotem nevěsta a mezi přihlížejícími není jediné oko suché. Nebýt zkušeného faráře, který celý obřad řídí, možná by vše skončilo srdceryvným pláčem obou rodin. "Matky, udělejte svým dětem kříž, " přikazuje boží sluha a obě paňmámy nakreslí malinký křížek na čelo svých dětí. "Otcové udělejte svým dětem kříž. A teď matka nevěstě, otec ženichovi," říká farář a obřad požehnání je završen zpěvem bíle oblečených družiček.

Před přístavkem se vytváří pestrý průvod. Nevěsta v bílém, hosté v oblecích, dlouhá řada nastrojených družiček s předem určenými partnery. U kostela je už očekává zbytek vesnice, svatbu si nenechá nikdo ujít. I proto se oddává výhradně v neděli, kdy se na polích nepracuje.

Kostel je přeplněný. Obleky a klobouky střídají helenské kroje zkrášlující osmahlé tváře a velké upracované vrásčité dlaně. Obřad je dlouhý, celý kostel zpívá a slunce venku mezitím roztrhalo mlhu. Modrá obloha ladí s modrou barvou domků i kostela.

Novomanželé vycházejí a čeká je únavné procesí celou vesnicí doprovázené muzikou, tancem a taškařicemi. Vše řídí kmotr ženicha, takzvaný "faktor" neboli "družba", který má hýřit vtipem a dobrou náladou. Jeho hůl ozdobená kytičkami, pentlemi a rozmarýnem se vznáší nad hlavami průvodu a udává tempo zábavy. České písničky střídají srbské a slovenské, nejoblíbenějším tancem je srbské kolo, které vytváří z tanečníků dlouhého hada zvolna se pohupujícího ulicemi. Veselí nemá konce.

Vše se řídí podle prastarých zvyků, které si krajané přinesli sem do rumunských hor přesně před 180 lety. I když tak jako jinde i zde mnohé ustoupilo moderní době, přece jen zde dnes ještě najdeme množství svatebních tradic u nás již dávno zapomenutých. Svatby se účastní takřka celá vesnice, běžně kolem 250 hostů. Každý však musí přinést něco málo do kuchyně: cukr, mouku, máslo, vajíčka, slepici. A obdarovat nevěstu při tanci. Běžně se na novomanžele vybere až 150 000 korun, což jsou peníze určené do začátku společného "živobytí". Vesnická vzájemná pomoc tady funguje jako svépomocná záložna: dnes ty pomůžeš mým dětem a až za pár let budeš ženit ty, tak pomůžeme zase my tobě.

Svátek největší
Svatba je bezesporu v životě mladých lidí tím nejdůležitějším rituálem. Tady v rumunském Banátu začíná už dlouho před samotným obřadem zásnubami, při kterých vždy hrály největší roli babičky snoubenců, které vše domlouvaly. Zasnoubení trvalo dva až tři roky a nevěsta musela pečovat o svou počestnost, aby její "věnec" zůstal zelený.

V předvečer svatby, v sobotu, šel mládenec k rodičům dívky, aby je požádal o její ruku slovy: "Žádám vás, abyste mi dali vaši dceru za manželku a já vám před Bohem a ze srdce slibuji, že jí vše důstojně pořídím a v úctě udržím a vám taky pomáhat budu ve vašem hospodářství." Mezitím ve stanu, kde se koná svatební hostina, se za velkého veselí a s doprovodem muziky rozdělují družičky tak, aby žádná nezůstala na ocet a aby každý z mládenců dostal pro zítřejší průvod přidělenu svou oblíbenou dívku. Tancuje se asi jen do půlnoci, aby se muzikanti mohli do rána vyspat.

V neděli, v den svatby, se vstává časně. Již po sedmé hodině vyhrává faktor s muzikou a se skupinou mladíků u vrátek ženicha. Faktor má na klopě kytku s červenou mašlí a svou holí řídí celou veselku. Dlouho jim nikdo neotvírá, ale nakonec ženicha získávají a s muzikou pochodují k nevěstě. Cestou je čekají zátarasy z povřísel a z řetězů a babky šprýmařky je nechtějí pustit dál, dokud jim nezaplatí. Vše je doprovázeno žerty a průpovídkami. Po cestě průvod sbírá družinu: družičky a mládence. S tou pak ženich přichází k domu nevěsty a říká, že přišli "najít bílou holubičku, která tam musí být." Domácí ale zapírají, tvrdí, že žádná taková tam nikdy nebyla. Nakonec ale nevěsta vyjde a připne ženichovi na levou klopu kytku s bílou mašlí. Mládenci dostanou podobné kytky od svých družiček. Dříve, než se vyrazí do kostela, nevěsta a ženich prosí rodiče o požehnání. Dají jim každému jednu bílou a jednu červenou kytku a družičky zpívají písničku "Slunéčko vyšlo nad hory" .

Jakmile skončí požehnání, všichni jdou v čele s farářem do kostela, kde probíhá katolický obřad. Po jeho ukončení se čerstvým novomanželům zpívá píseň "U oltáře stála", která připomíná staré časy, kdy veselku sjednávali rodiče a nevěsta neměla na vybranou.

U oltáře stála, sobě rozjímala
když svému milému ruku podávala:
Nemůže jinak být, musím tvoje býti
do své plné smrti, musím tvoje býti.

Ach, vy svatebčané, zpívejte vesele
pokud já mám věnec na panenské hlavě.
Až já odtud přijdu, jak truchlivá budu
kterak na matičku smutná zapomenu?

Má matička drahá okolo mě chodí
ani to slovíčko ke mně nepromluví.
Má zlatá matičko, promluvte slovíčko
brzy mě ztratíte jako strom jablíčko.

Cožpak vy družičky, ty co tu stojíte
a smutné očičky skrz mně je kropíte?
Nejstarší družičko, promluvte slovíčko
brzy mě ztratíte jako klas zrníčko.
Až mě budou věnec z hlavy sundávati
a tu babičinku na hlavu dávati.

 

Falešní novomanželé
Po písničce se celý průvod vydá vesnicí až k domu nevěsty, kde se ve stanu rozloženém na ulici koná hostina. Novomanželé jsou přijati chlebem, solí a červeným vínem. Nevěsta rozpůlí chléb a ukrojí krajíc, který sní spolu s ženichem. V místnosti, kde probíhá veselka, jsou novomanželé uvedeni k vyzdobenému stolu v čele místnosti. Místo ale je už obsazené zamaskovanou dvojicí, která představuje falešnou nevěstu a ženicha. Družina musí místo vykoupit buď splněním nějakého přání nebo jídlem či pitím.

Začne vlastní veselka, která trvá až do rána. Mladíci se občas snaží ukrást nevěstě střevíček nebo prsten a ženich ho pak musí vykoupit. Kuchařky nesou první jídlo na stůl a zpívají: Vlítla moucha / do capoucha. / Kuchařky ji vyháněly, / až se celé pomazaly. / Jako táta náš, jako táta náš. Faktor nese první mísu polévky, u prahu zakopne a upadne, mísu rozbije a polévku vylije.

Před půlnocí se novomanželům přinese malá vyzdobená jedle, na které visí jablka. Jedle symbolizuje plodnost a harmonii, jablka zase plodnost a úrodnost. Novomanželé musí jedno jablko sníst společně a potom třepou stromem. Kolik jablek na stromě zůstane, tolik budou mít potomků. Celou tu dobu se zpívá píseň o Adamovi a Evě a jejich vyhnání z ráje:

Šel jest Pánbu, šel do Ráje
Adam za ním pospíchaje.
Když jsou přišli prostřed Ráje
Pánbu praví Adamovi:
Ze všech stromů požívejte
jen jednoho vynechejte.
Který stojí prostřed Ráje
modrým kvítkem prokvétaje.
Učinil se ďábel hadem
podved Evu i s Adamem.
Utrh jabko velmi prudce
a podal ho Evě v ruce:
Eva vzala, okusila
s Adamem se rozdělila.
Jez Adame, jez to jabko
což jest po něm velmi sladko.
Tak se oba prohřešili
z Ráje ven vyhnáni byli.
Dal jim Pánbu po motyce
a poslal je do vinice.
Běžte, běžte a kopejte
chleba sobě dobývejte.
Než se chleba dokopali
tak se oba naplakali.

Po písničce se novomanželům nosí dary a následuje tanec nevěsty se ženichem. První dar, který dostane ženich jsou kleště, kladivo a hřebíky. To proto, aby byl dobrým hospodářem. Nevěsta dostane panenku, aby měla hodně dětí. Pak jí sundají rozmarýnový věnec symbolizující její čistotu a uvážou jí červený šátek. Zpívá se "Svatební píseň při čepení". Při tanci se nevěstě dávají peníze do začátku a na útraty spojené s hostinou.

Vále tobě marný světe,vále tobě dávám
do ráje rozkoše světa choditi přestávám.
Již se loučím s mládencemi a s pannami všemi
pod krásnými věnečkami nemohu být s vámi.
Neb jsem vešla do zahrady, jenž je štěpovaná
v pěti ran krve prolití mého Krista Pána.
Naklonila jsem hlavy své, spadlé drahé kvítí
a mně nyní plésti budou sedmerou svátostí.
V té zahrádce Boha Otce a to v jeho trůnu
že mám míti postavenou manželskou korunu.
Opustila jsem já pro ní a to stav panenský
oblíbila jsem si sobě vstoupit v stav manželský.
Ach, mé rozmilé rodiče a přátele mojí
potěšte mně v mém zármutku, který já mám nyní.
Vy mě těšiti nechcete, jen mě odmlouváte
místo, kde jsem se zrodila mě dáti nechcete.
Copak já už tady nemám patrona žádného, 
že já musím odejíti z domu otce mého.
Ach má rozmilá matičko, pro Boha vás prosím
za vaší mateřskou lásku a starost největší.
Hned jak jste mě má matičko pod srdcem nosila
a od mojí maličkosti o mě se starala.
Ach, můj upřímný tatíčku, já vám též děkuji
za vaší otcovskou lásku štěstí vám vinšuji.
Milí bratři a přátele, nemůže jinak být
musíme se v dnešní době spolu se rozloučit.
Vy mládenci a družičky pojďme s Pánem Bohem
Pochválen buď Ježíš Kristus až na věky amen.

Ženichovi se pak sundá kytka s bílou mašlí a nasadí se mu klobouk na znamení toho, že už je muž. Zpívá se "U našich vrat stojí doubek". To je signál pro novomanžele, kteří se jdou převléknout a veselka pokračuje. Po odebrání věnce ztrácí faktor svou funkci a odhodí svou hůl, která ztrácí magickou moc.

U našich vrat stojí doubek
na něm se točí, má modré oči
můj holoubek.
Točí, točí, točit bude
dá-li mě Pánbu já ho dostanu
ten můj bude.
Včera´s byla maminčina, ale dnes
už jsi moje žena.
Včera´s měla bílé šaty
ale dnes už máš kanafásky.
Včera´s měla z růží věnec
ale dnes máš černý čepec.
Včera´s jedla bílé vdolky
ale dnes už z černé mouky.
Včera´s byla v zlatém soudku
ale dnes už jsi v mém žaludku.

Po svatbě do Čech
Nad dunajskou soutěsku ve vesnici Svatá Helena se u vchodu do stanu tlačí ti, na které již uvnitř nezbylo místo. Chlapi popíjejí nažloutlou slivovici aromatizovanou morušovým dřevem a děti, kterým díky svatbě odpadlo zítřejší vyučování, se honí kolem. "Když byli Češi před třiceti lety mistři ve fotbale, tak jsem dal klukovi jméno Ondruš, tloukli jsme radostí do "kantů" - věder. Bratr chtěl svého kluka pojmenovat po Panenkovi, ale žena mu to nedovolila," směje se Josef Pek, předseda tamního sdružení Čechů. "Tady to teď ale padá, kerý mají osmnáct let, tak jdou do Čech," dodává Pek.

"Místní lidé jsou stejní jako kdekoli jinde, chtějí se mít lépe," vysvětluje helenský učitel Petr Skořepa, který je zde již čtvrtý rok. Potkávám ho na večerní svatební tancovačce, která naplnila místní "kamin" - kulturní dům. Petr sem přišel z Čech, oženil se a zůstal. Je jedním z mála, kteří se vydali proti proudu. "Na poli je to dřina, i když to není zdaleka taková dřina jako dřív. Ale dřív nemohli odjet a teď můžou. A tady nemají práci, zatímco v Čechách ji najdou, protože jsou pracovití a skromní. Letos tady bylo pět svateb a jen jedni novomanželé tady zůstanou, ostatní do tří dnů po svatbě odešli," vysvětluje Skořepa. V sále je neuvěřitelné dusno i když venku je teplota lehce nad nulou. Muzika opravdu nepotřebuje přestávku a společně s tanečníky předvádějí neuvěřitelný výkon. Zábava totiž utichne až v sedm ráno. "Podržte mi to prosím vás," dodává Skořepa, nechává mi v ruce třídecovou skleničku slivovice a vrhá se i se svou ženou do víru balkánských a českých tanců.

Nedá mi to a ochutnávám slabou, asi třicetiprocentní pálenku. Chutná po morušovém dřevu a těžké práci na kopcích. A voní po slunci, po českých písničkách, modré obloze a po volnosti rozlehlých švestkových sadů. Voní tím nejkrásnějším, co můžete v Banátu najít. "Hajdá, na zdraví nevěsty!"


Slunéčko vyšlo nad hory
(zapsala Helenka Rothová, vesnice Svatá Helena, v roce 2003)

Slunéčko vyšlo nad hory
svítí krásně k západu
dočkala jsem poslední den
teď víc čekat nebudu.

Svého otce a matičku
dnes musím opustiti
v chrámě Božím před oltářem
navždy se zavázati.

Svoji panenskou svobodu
a všechny své rozkoše
kteres dodnes mívávala
více míti nebudeš

A teď vcházíš do zahrádky
kde jsou kvíti všech druhů
které nám Kristus daroval
učení svých všech kroků

Jak je každý kvítek drahý
na tvou hlavu stavějí
a na znamení koruny
věneček ti dávají

Bohu se je odevzdávám
s vámi se smutně žehnám
svému otci i matičce
nastokrát ruce líbám

Nejmilejší a upřímní
roztomilí rodiče
zaplať vám Pán Bůh stonásobně
za vaše dobré srdce

Ach moje milé rodiče
povinnost mám i já k vám
abych vám oběma přemilí
upřímně poděkoval

Zaplať vám otec nebeský
za vaše vychování
za vaši upřímnou lásku
námahu každodenní

Posledně se s vámi loučím
a z domu přec odejdu
mou nejmilejší matičku
při sobě mít nebudu

Též ani bratříčka mého
tatíčka upřímného
a všechny své kamarádky
budou taky vzdáleny všecky

Prosíme vás rodičové
byste nám odpustili
čím jsme se vám až do dneška
v životě provinili

My vám za vše slibujeme
poslušnost a svou lásku
dejž vám Bůh dlouhý život
a pak radost nebeskou

Sbohem naše kamarádko
sbohem my ti dáváme
Bůh ti žehnej v tvém životě
to ti všechny přejeme

Dnes vás opustit musíme
a s vámi se loučíme
do pěti ran Krista Pána
všechny vás poroučíme


 

Během svého pobytu u krajanů se chovejte jako pozorní, uctiví a nenápadní hosté, abyste příliš nenarušili unikátní atmosféru českých vesnic. Vaše návštěva v roli platícího turisty by měla být pro krajany i pro nádhernou přírodu Banátu přínosem.


V rámci projektu rozvoje agroturistiky pro Společnost Člověk v tísni zhotovil Ivo Dokoupil. 

© Společnost Člověk v tísni, 2003