|
V
českých vesnicích na jihu rumunského Banátu se dodnes dochovaly
zbytky tradiční české materiální a zvláště duchovní
kultury, jejíž projevy byly ještě poměrně nedávno velmi živé a intenzivní.
V určitých případech se zde dodnes udržují některé tradiční
zvykové a obyčejové jevy a prvky, které ve staré vlasti
již dávno zanikly.
Nejvýznamnější
událostí nejen rodinného života, ale i vesnického sousedského
kolektivu je zde svatba, ke které se koncentruje celá řada staročeských
obřadních a zvykových forem a norem: promluvy („svatební
řeči“) družby (starosvata, starojky, faktora, kecála, poklampače),
námluvy, „štandrle“ u nevěsty, svatební průvod, požehnání
rodičů snoubencům, zdobení a třesení „stromečku“, vybírání
na „kolíbku“, čepení nevěsty, tradiční svatební písně. Ve všech
českých vesnicích je svatební rituál podobný, jen s určitými
odchylkami. Odklon od tradičních forem české svatby se v poslední
době projevuje jen v oblečení nevěsty, některých svatebčanek
a družiček, které již odkládají tradiční lidový oděv.
„Veselky“ se konají převážně v masopustním období, kdysi
výlučně v domě nevěsty, zhruba od poloviny 20. století v kulturním
domě, jen ve Svaté Heleně se k tomuto účelu po rumunském
vzoru staví z prken a větví zastřešené „šátro“ (z maďarského
sátor, tzn. stan). Ještě nedávno izolované české vesnice dnes již
přestávají být endogamní, přibývá sňatků mezi obyvateli českých
sídel i sňatků národnostně smíšených, zvláště v Eibentálu
a v Bígru, o městských sídlech ani nemluvě.
 
 
 
 
 
Dosud
zde ještě přežívají některé rituály zvykoslovného roku vycházející
z církevního (katolického) kalendáře, všeobecně o Velikonocích
(„na červený svátky“, „na zajíčka“): vyřehtávání a koledování
s příslušnými staročeskými obřadními písněmi a říkadly,
velkopáteční obmývání se v potoce i oblévání děvčat
na Velikonoční pondělí; o posvícení (na Gerníku a na
Rovensku s taneční zábavou od sobotního večera až do úterního
rána) i o Vánocích („na koledu“), o Štědrém dnu
mj. ovazování a třesení stromků, celodenní půst a zákazy
všech prací, koledování na Štěpána. Některé obřadní slavnosti
a zvyky však už vymizely (tříkrálová koleda, dožínky, předvánoční
obchůzkové zvyky na Barboru, Mikuláše a Lucii), jiné procházejí
velkým úpadkem (masopustní obyčeje). K novým výročním obyčejům
patří Den horníků na Eibentále a všeobecně silvestrovská zábava
(„revelion“). Specifickou eibentálskou slavností je tamní zavádění
pod máj s taneční zábavou o Svatodušním pondělí s pozoruhodnými
veršovanými a částečně rýmovanými přípitky zavaděče.
Termíny posvícení:
Svatá
Helena - na sv. Václava (28. září)
Gerník,
Eibentál, Šumice - na sv. Havla (16. října)
Bígr
- týden po sv. Havlu
Rovensko
- na sv. Martina (11. listopadu)
Zlatice,
Oršava (české komunity) - na sv. Kateřinu (24. listopadu)
Připadne-li
svátek příslušného světce na pondělí, úterý nebo středu, pak
se slaví posvícení v neděli a v pondělí tuto středu
předcházející. Připadne-li na čtvrtek nebo pátek, slaví se v neděli
a v pondělí následující.
Dožínky
Dožínky
mají své pevné datum jenom ve Svaté Heleně. Slaví se na její pouť,
tj. v neděli nejbližší 18. srpnu (svátek sv. Heleny). V jiných
vesnicích jsou dožínky svátkem pohyblivým a vyhlašuje je farář
k termínu ukončení žňových prací.
Taneční
zábavy
Pravidelné
taneční zábavy se v současné době konají už jen na Gerníku.
Kromě posvícení (zábava v sobotu, v neděli a v pondělí)
a masopustu (zábava v neděli, v pondělí a v úterý)
navíc ještě v tyto dny:
-
na Štěpána (26. prosince)
-
na Silvestra (31. prosince)
-
na Nový rok (1. ledna)
-
na Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
-
na dožínky (pohyblivý svátek)
|
