Vycházky v okolí vesnic

 

Starší trasy značené KČT 


 Svatá Helena


mapka

Kulhavá skála – Vranovec - Gerník

Po červené značce stoupáme nad vesnici směrem na Gerník, pak odbočíme po modré, prokličkujeme mezi poli a sejdeme do údolí říčky, kde je vlevo jeskyně Vranovec a vpravo Kulhavá skála (skalní most). Trasa je nenáročná, celkem asi 1,5 hodiny. Od Vranovce lze po nově značené červené trase pokračovat přímo na Gerník, asi 4 hodiny.

Údolím říčky Alibeg k Dunaji

Údolím říčky Alibeg sejdeme až k Dunaji (asi 60 minut) a k jeskyním nad Dunajem (chceme-li vidět maďarský nápis na skále nad Dunajem připomínající regulaci Dunaje, vydáme se u Dunaje směrem na Coronini – dalších asi 30 minut).

K jeskyni Turecká díra

Nad vesnici po červené značce, pak po modré odbočce, celkem asi 2,5 hodiny. Lze pokračovat přímo na Gerník, od jeskyně asi 1,5 hodiny.


Sv. Helena - Lizabeta - (Kulhavá skála, Vranovec) - Sirovice - Sv. Helena

Přes Doubí po červené značce směrem na Gerník, na konci vesnice rovně přes fotbalové hřiště (značeno červenými body), po několika stech metrech, v údolí, se zleva připojí cesta od Coronin, odtud stále údolím vzhůru, na místě nejstarší české vesnice Svatá Elizabeta jsou dnes jen švestkové sady, po levé straně míjíme pramen, v horní části se údolí mění ve sled závrtů a vozová cesta v pěšinu, která stále stoupá a stáčí se mírně vpravo, až vyústí na červeně značenou cestu přes Sirovici do Sv. Heleny, návrat je možné spojit s prohlídkou Kulhavé skály (skalní brána) a jeskyně Vranovec, k nimž vede modře značená odbočka. Lehký vycházkový okruh je dlouhý asi 6 km a projdeme jej za 1,5-2 hodiny, s návštěvou Kulhavé skály a jeskyně Vranovec má 10 km a trvá 3-4 hodiny.

Sv. Helena - Livadice - Muší díra - Rajka (Coronini - Sf. Ladislau) - Sv. Helena

Kolem krchova vzhůru (značeno červeným bodem), na rozcestí u křížku vpravo stále po úbočí doliny Demlejnky až k místu, kde červený bod odbočuje ostře vpravo a stoupá při horní hranici louky k vyhlídkovému vrcholu (Vildova skála) a přes Demlejnky se vrací do vsi, modrý bod však pokračuje rovně a záhy začíná prudce klesat k Dunaji, přičemž míjí několik salaší s vinicemi (Livadice), po silnici jdeme směrem na Coronini, míjíme jeskyni Muší díra (vstup nad vodopádem) a přicházíme k ústí potoka Rajka, podle něhož vede cesta značená modrým bodem vzhůru na Sv. Helenu, dojdeme-li až do Coronin, můžeme zvolit návrat přes zříceniny hradu Sf. Ladislau (značeno červeným bodem). Okruh měří 8, resp. 12 km, a zabere 2-3, resp. 3-4 hodiny (podle návratové trasy).

Sv. Helena - Topolica - Holej vrch - Čouka - Hunšlog (- Vranovec) - Sv. Helena
Od katolického kostela Englickem k napajedlu (značeno zeleným bodem), odtud vlevo po pěšině dolů strmým úbočím kolem Liščí díry a dále údolím k soutoku dvou potoků (vhodné tábořiště, v blízkosti pramen), proti proudu druhého z nich několik set metrů, zprava přichází vozová cesta od Topolice, o kousek dál proti proudu potoka je napajedlo pod jeskyní, pokračujeme vzhůru na Topolici a dále po vozové cestě směrem k výrazné homoli Čoprtanu, jenž se tyčí při ústí Alibegu do Dunaje, po necelých dvou kilometrech, u rozpadlé kamenné salaše, odbočíme vlevo do vrchu a po pravé hranici lesa vystoupáme zarostlou loukou na hřeben, přes rozcestí U Valaskejch rovně, cesta se stáčí mírně vpravo po plochém hřebenu, vedoucím na Holej vrch (se sloupy elektrického vedení), a záhy vychází z lesa, na odbočce U Louže vlevo dolů po lesní cestě směrem na Krakoles, daleké výhledy, na obzoru Rovensko, sledujeme klesající nezřetelný hřebínek, napravo 50 m od cesty je v krasovém terénu propast s nezřetelným vstupem, po několika stech metrech odbočíme opět vlevo směrem na sever a pokračujeme po úbočí mírně klesající lesní cestou, asi po kilometru míjíme pramen U Skalky, vpravo pod námi stále stoupá údolí od Liboráže, vyjdeme z lesa a připojíme se na cestu z Heleny do Sikovic značenou červeným bodem, sledujeme ji několik set metrů, odbočíme vlevo, projdeme bránou švestkového sadu v malebné rokličce, kudy vystoupáme vzhůru, nad sadem narazíme na vozovou cestu, po níž se dáme opět vlevo, a sledujeme travnatý hřeben Čouky kolem staré osamělé třešně, vlevo pod námi sedlo Na Čertíku, vpravo hluboké údolí pod Kulhavou skálou, vozová cesta mírně klesá do plochého sedla pod Bolomou, odbočíme vpravo a jdeme po vrstevnici přes členitý krasový terén Hunšlogu s četnými závrty (dolíky), po více než kilometru křižuje trasu vozová cesta značená také zeleným bodem, vlevo můžeme vystoupat přes Sirovici na červeně značenou cestu Gerník - Helena, vpravo dolů se dostaneme k lesní rokli, po jejímž pravém úbočí schází cesta do údolí, pokračujeme proti proudu potoka po pěšině, míjíme pár drobných jeskyní, vodopádů na menších přítocích, zbytky vodního mlýnku i výrazné skalní útvary, až po 1 km přijdeme ke Kulhavé skále na modře značenou turistickou cestu. Celý okruh měří 14 km, příp. 18 km, spojíme-li jej s prohlídkou Kulhavé skály a jeskyně Vranovec, a projdeme jej za 4-6 hodin.

Sv. Helena - Liboráž - Krušovice - Sikovice
 

Od kamínu dolů Slepou ulicí (značeno červeným bodem) a dál na Hřebeny po vozové cestě, která se zde stáčí na sever (vlevo) a vede po vrstevnici nad hlubokou roklí, v jejímž protějším břehu stojí za návštěvu jeskyně Na Topolici (viz zeleným bodem značený velký okruh) a jeskyně U Lomu, dále kolem napajedel, údolím do sedla Na Čertíku, kde se znovu stáčí na východ, pokračuje kolem Zahrádek souběžně se zeleným bodem, a poté již po levém úbočí schází do údolí a podle potoka kolem několika salaší do Liboráže, k soutoku tří potoků, zde přejdeme lávku a cestu od Dunaje a pokračujeme rovně proti proudu potoka zalesněnou roklí asi 2 km, na rozcestí se dáme vpravo, lesní cesta stoupá po úbočí, sleduje posléze dolní okraj lesa do sedla, na začátek roztroušené obce Krušovice v mísovitém údolí, které projdeme napříč podél trasy elektrického vedení, asi v polovině stoupání po levé straně bývalá škola, ze sedla dolů podél potoka a sloupů vedení několik set metrů, u soutoku podle druhého potoka vzhůru do dalšího sedla, odkud již postupně klesáme do širokého údolí Sikovic, na rozlehlé rovné louce elektrické vedení odbočuje vpravo k dolní části vsi, pokračujeme-li rovně, sejdeme asi po 2 km k lávce přes říčku a vyjdeme v centru u kostela. Celá trasa měří necelých 15 km, vede vcelku nenáročným terénem s poměrně malým převýšením a lze ji pohodlně zvládnout za 4 hodiny.


K srbským jezerům

Přes hraniční přechod Naidáš (směr Oravice) se asi za hodinu jízdy autem dostanete k několika přírodním jezerům. Jezera jsou nedaleko města Bela Cerkev a jsou díky svým plážím a hospůdkám ideálním místem k rekreaci. V této oblasti je taktéž několik českých vesnic (České Selo, Krušice).



Gerník

 
mapka

K monumentální jeskyni „Turecká díra“

Po červené značce se vydáte směrem na Svatou Helenu, pak odbočka po modré, celkem asi 1,5 hodiny, nenáročná trasa.

Do české vesnice Rovensko

Po červené značce přes lokalitu „U Petra“ a přes dvě rumunské salaše (pozor na pejsky!). Po cestě vás čekají krásné výhledy. Celkem asi 3,5 hodiny, nenáročná trasa.

Do české vesnice Svatá Helena

Po červené turistické značce celkem asi 3,5 hodiny, lze odbočit k jeskyni „Turecká díra“ a ke kamennému mostu „Kulhavá skála“.

K unikátním vodním mlýnkům v lokalitě „U Petra“

Po červené turistické značce asi 1 hodinu, nenáročná trasa. V údolí krasové říčky je postaveno pět karpatských vodních mlýnků. Je zde možnost koupání v tůních a možnost táboření.

Ke krasovému kaňonu řeky Nera

Do Şopotu Nou po nově vyznačené značce (asi 16 km), a odtud do kaňonu řeky Nera. Nebo do Cărbunari po nově vyznačené trase (asi 15 km), a odtud přes Sasca Romana k Neře.

Po gernických pastvinách

d hospody proti proudu potoka, asi po 200 m vlevo vzhůru po vozové cestě (značeno červeným bodem), za pramenem doprava strmým úbočím kamenitou cestou, která se postupně stáčí vlevo a vychází na pastviny, porostlé keři ostružin, pokračujeme jižním směrem, dokud nenarazíme na červenou značku od Heleny, v místě, kde značená cesta začíná sestupovat vpravo do údolí, pokračujeme rovně, na hranu náhorní plošiny, nalezneme branku v hradbě keřů a vyjdeme na louku s krásným pohledem dolů na Gerník, dobře bývá vidět Rovensko, sestup je možný přímo dolů kolem křížové cesty ke kostelu. Krátký vycházkový okruh má asi 3 km a projdeme jej zhruba za 1 hodinu.

Gerník - Vápenka - Písnatej vrch - U Petra - Ve Vobci - Gerník
Po červené značce na Rovensko, Na Korábě se vydáme po cestě na Carbunari značené červeným bodem k vápence a dál na Růžeť, vpravo odbočuje cesta dolinkou na Bejkovo louku (pramen), my pokračujeme rovně, po levé straně u Falářovo louky míjíme ztracený pramen v závrtu, o něco dále odbočíme po vozové cestě vpravo vzhůru (značeno žlutým bodem) a vystoupáme na Písnatej vrch (vyhlídka), odkud nejprve po cestě a pak loukou sestoupíme k prameni na Bejkovo louce, který se o něco níže zase ztrácí, podobně jako u Mariánusojc studánky, k níž dojdeme o něco později (zde zkřížíme cestu z Gerníku do Šopotu značenou červeným bodem), procházíme údolíčkem dále kolem Češkojc studánky (občasný pramen), zprava se připojí vozová cesta z Gerníku, po pravé straně u cesty mineme pramen potůčku, který nás dovede k mlýnkům U Petra, asi 1 km sledujeme červenou značku, překročíme potok a odbočíme vpravo, pěšina vede po úbočí strmé rokle, místy je vytesaná do skály, místy překonává suťové pole, po 2 km klesá do údolí, kterým pokračujeme dolů 2 km, u salaše přitéká potok zprava, přejdeme můstek a jdeme proti proudu potoka vozovou cestou 1 km, v lese vystoupáme vlevo do svahu a sledujeme pěšinu, mířící vlevo od potoka k jeho prameni Ve Vobci, u studánky zamíříme vlevo vzhůru po pěšině na hřeben, vedoucí z Gerníku nad Sikovice (u Kapicojc dolíku krásná vyhlídka směrem k Dunaji do sikovického údolí), na hřebeni již narazíme na vozovou cestu vedoucí do Gerníku. Celý okruh měří asi 20 km a lze jej projít za 5-6 hodin.

Do rumunské vesnice Padina Matei

Po nově značené trase od jeskyně „Turecká díra“ přes vodopády a rumunskou vesnici Padina Matei zpět na Gerník. Nenáročná trasa, celkem asi 2,5 hod.

 


Bígr

 
mapka

Do nejvýše položené české vesnice Rovensko

Po červené turistické značce celkem 30 km, cesta většinou vede lesem a prochází dvě údolí (asi 8 hodin). Rovensko je nejvýše položenou českou vesnicí (742 m n/m) s panoramatickými výhledy, je zde možnost ubytování a stravování. V místní škole funguje malé vlastivědné muzeum s exponáty ilustrujícími rakousko-uherskou minulost oblasti, ale i tradice českých krajanů a způsob obdělávání polí.

Do české vesnice Eibentál

Mírně náročná trasa vede po červené turistické značce celkem asi 3,5 hodiny dolů do údolí Siriny a strmým výšlapem přes Kopřivu (912 m n.m.) s výhledy do okolí a mírným sestupem kolem dolu na Ujbányji. Po žluté značce přes Ravnu (bývalá nejvzdálenější bígerská pole, dnes pastviny s několika rumunskými salašemi) je cesta poněkud delší (26 km, vhodná i pro cyklisty), vede ale přes krásné vyhlídky nad Eibentálem a přes salaše na Známana. Po dvou km v sedle odbočuje vlevo červeným bodem značená vozová cesta přes vrch Katramaš a dále po mírně se svažujícím hřebínku s krásnými výhledy k dolní části Eibentálu (vhodné pro cyklisty). V Eibentále je možnost ubytování a stravování u krajanů. Za prohlídku stojí historický, ale pořád funkční důl na antracit v Ujbányji a hornaté okolí s blízkou dunajskou soutěskou.

Za bígerskou Monou Lisou

Za kamínem u potoka stojí dům s popisným číslem 91, který je vyzdoben nástěnnými a stropními malbami, obrazy a řezbami místního naivního malíře Josefa Řeháka (1920-1921). Interiér, v němž umělcova ruka nechala svůj otisk na stěnách, stropech i nábytku, připomíná pozoruhodné Váchalovo Portmoneum v Litomyšli a lze zde potkat barovou tanečnici, křehké dívky ve snových krajinách, prezidenta Ceausesca, senátora Kennedyho i slavnou Monu Lisu. Řehákovy malby zdobí i krajanské kostely v Banátu.

K romantickým salaším na Dragosel

Kolem krchova dolů zprvu lesní pěšinou, pak dřevařskou cestou do údolí potoka Dragoselka, k několika dnes již neobydleným bígerským salaším. (Podél trasy bývalé úzkorozchodné lesní železnice bychom po 2 km proti proudu potoka došli k jeskyni Zamonica, dolů pokračuje lesní silnice 4 km na Debeliliug, do údolí říčky Berzásky.) Návrat na Bígr je možný po zeleným bodem značené cestě do sedla pod Hunkou a dále po červené značce. Nenáročná vycházka, celkem asi 60 minut.

Pralesem po stopách lesní úzkorozchodky

V údolí krasové říčky Berzásky byla ještě v roce 1990 funkční síť úzkorozchodné železnice, kterou se dolů k Dunaji dopravovalo dřevo. Na několika místech stržena povodněmi, nebyla již obnovena a je postupně rozebírána. Po zarostlých mostech a náspech lze dojít až pod vrch Svinecea Mare (1225 m n.m.). Po červené značce se z Bígru vydáme do údolí Berzásky, a pak proti jejímu proudu. Cesta je zvlášť v létě vhodná pro drsné romantiky vyhledávající divočinu listnatých pralesů – je nutné se prodírat kopřivami a ostružiním. Odměnou bude neporušená krása krasového údolí a možnost přespání pod skalním převisem. Na Svinecea Mare se dostaneme po dvou dnech putování.

Do vesnice Berzáska

Z Bígru se vydáme nejdříve po červené turistické značce směrem na Rovensko a na místě, kde značka odbočí dolů do údolí řeky Berzásky, pokračujeme rovně kolem sloupů elektrického vedení (značeno červeným a zeleným bodem). Po dvou km dojdeme na Vrkány, po lesní vozové cestě pokračujeme s červeným bodema podél zalesněného hřebene západním až jihozápadním směrem, posléze nezřetelnou pěšinou strmě scházíme do údolí potůčku až k Dunaji, kde dojdeme k nepoužívané benzínové pumpě u bývalé obce Drnková. Zde se dáme vpravo a dorazíme do vesnice Berzáska. Mírně náročná trasa vedoucí po hřebenech s výhledy a posléze liduprázdnými lesy v délce asi 16 km (4 hodiny)

Do obce Dubová k jeskyni Pestera Liliecilor

Nejdříve se vydáme po žluté turistické značce na poianu Ravna, kde sledujeme odbočku vlevo na vyhlídkový vrch Goleţ s vysílačem (od Ravny značeno červeným bodem). Odtud sejdeme do vesnice Dubová a po silnici k monumentální jeskyni Pestera Liliecilor,kterou lze skrze ohromý dóm projít až na břeh Dunaje. Celá trasa je nenáročná, do Dubové měří celkem asi 20 km (5 hodin).

Bígr – Čejš – mlýnky – Bígr
Po červené turistické značce se vydáme směrem na Eibentál, u kapličky odbočíme vpravo vzhůru po vozové cestě (značeno červeným kruhem), asi po 200 m je odbočka vlevo na Čejš (vyhlídka do údolí Siriny a k Dunaji), pokračujeme rovně po lesní cestě při dolní hranici lesa (hezké výhledy na vesnici), v zalesněném sedle odbočíme vpravo po pěšině, scházející šikmo svahem, po několika stech metrech narazíme na vozovou cestu, jdeme přímo dolů, kde překročíme potok, vylezeme na protilehlý travnatý břeh a stoupáme romantickým údolím kolem čtyř vodních mlýnků do vesnice k budově kamínu. Lehký vycházkový okruh měří necelé 4 km a trvá něco přes hodinu.


Na Hunku

Od kostela se vydáme po červené turistické značce do Rovenska, u posledního bígerského domu zahneme mírně vpravo šikmo svahem vzhůru asi jeden km na hřeben k fotbalovému hřišti (značeno červeným kruhem), odtud po hřebeni zpět, po pravé straně mineme velký závrt. Před vstupem do lesa je pěkná vyhlídka na Rovensko, Svineceu Mare a Kopřivu. V lese se držíme vlevo od hřebene a sestupujeme až na vozovou cestu, po níž se dáme vpravo a vyjdeme pod krchovem. Lehký vycházkový okruh měří necelé 3 km a zvládneme jej snadno za jednu hodinu.

Bígr – Zamonica – Dragosel – Bígry – Pišaturi – Čejš – Bígr

Od kostela sledujeme zeleným bodem značenou cestu (souběžně se žlutě značenou cestou na Ravnu), v lese odbočíme vlevo dolů, překročíme potok a vystoupáme lesní cestou na protější hřeben Izvoriště, odkud se spustíme přímo dolů do hlubokého údolí. Jeskyně Zamonica leží pár desítek metrů proti proudu potoka a vytéká z ní silný vývěr, bohužel větší část jeskyně je dnes zasypaná. Pokračujeme dolů údolím po trase bývalé lesní železnice na Dragosel, kolem několika bígerských salaší až k novému betonovému mostu, který přejdeme, a začneme stoupat vzhůru údolím menšího potoka (podél většího vede lesní silnice) necelé 2 km do sedla pod Hunku, kde narazíme na červenou turistickou značku z Rovenska (kolem kapliček a památného ceru nebo přímo po hřebeni Hunky kolem fotbalového hřiště bychom po 2 km došli zpět na Bígr), pokračujeme po ní asi 1 km směrem na Rovensko a dále se držíme sloupů elektrického vedení a výrazného hřebene Předních a Zadních Bígrů (bývalá bígerská pole), podle něhož vede souběžně trasa do Berzásky značená červeným bodem, vlevo mineme výrazný Pastýřuc kopec a pokračujeme asi 2 km na Vrkány, odkud je již hřeben zalesněný, my však odbočíme vlevo a sejdeme dolů k Sirině a dál postupujeme proti proudu, zleva přitéká potok od Bígru, my ovšem dále jdeme podél Siriny asi 1 km k vodopádu Pišaturi s travertinovými kaskádami, vystoupáme nad něj a po nepříliš zřetelné pěšině bezvodou strží pokračujeme asi 2 km vzhůru na Čejš, do zalesněného sedla, kde se napojíme na vycházkový okruh kolem bígerských mlýnků. Celý okruh má asi 16 km, překonává však několik větších převýšení a trvá 5-6 hodin, je možné rozdělit jej na dva tříhodinové lehčí výlety.



Rovensko

 
mapka

Do české vesnice Gerník
Výlet do největší české vesnice, zde možnost ubytování a stravování u krajanů. Po červené turistické značce asi 3,5 hodiny. Po cestě procházíme krasové údolí U Petra, kde je možnost shlédnout unikátní vodní mlýnky (vodenice). K mlýnkům je to po červené turistické značce asi 2,5 hodiny, je zde ideální možnost koupání a táboření.


Do české vesnice Bígr

Po červené turistické značce celkem 30 km, cesta většinou vede lesem a prochází dvě údolí, celkem trvá asi 8 hodin. Bígr je dnes dřevařskou osadou uprostřed liduprázdných lesů. Navštívit zde můžete muzeum naivního malíře Josefa Řeháka (1920-1921) v jeho domě čp. 91 s unikátními nástěnnými a stropními malbami, obrazy a řezbami, za shlédnutí stojí i několik vodních mlýnků pod vesnicí. Ve vesnici je možnost ubytování a stravování u krajanů.


Ke kaňonu řeky Nera – Cheile Nerei

Po nově vyznačené červené značce (červený bod od kostela kolem hřbitova a kolem sloupů elektrického vedení pořád dolů do údolí) do vesnice Şopotu Nou (asi 1,5 hodiny). Odtud je přístupný nádherný krasový kaňon řeky Nera, který leží v národním parku Cheile Nerei-Beuşniţa a má v té nejzajímavější části, kde se skály vypínají až 300 m vysoko nad úroveň řeky, celkem asi 25 km. Vede zde turistická stezka (značená červeným pásem), místy vytesaná ve skále (terasy a tunely). Cestou je možné odbočit k jezírku Lacul Dracului nebo k propasti Avenul Cutezătorilor (odbočka značena červeným křížem) či shlédnout vodopády Cascadele Beuşniţei. Celý kaňon je sjízdný i po vodě. Možnost stanování.


Na Cracu Mare

Od kostela se vydáme po cestě do
Şopotu Nou značené červeným bodem, asi jeden km za vsí, před výrazným kuželovitým kopcem Patrie odbočíme po vozové cestě vpravo (značeno červeným kruhem) a po vrstevnici se stáčíme směrem k vesnici, od níž nás odděluje údolí s příjezdovou cestou od Nery, dopředu vybíhá krátký hřebínek Salaš Tuci, my se však na rozcestí pustíme vlevo (na severovýchod) směrem na Oltáň (salaše), po několika stech metrech na rozcestí však znovu zahneme napravo ke vsi a pokračujeme po hřebeni Cracu Mare, který posléze začíná klesat do údolí, sejdeme na silnici a po ní se vrátíme zpět do vsi nebo pokračujeme stále po značce červeného kruhu kratší, strmější cestou. Lehký vycházkový okruh má 8 km a projdeme jej zhruba za 2 hodiny. Značeno červeným kruhem.

N
a hřeben Rakyty

Po značce (červený bod od kostela) se vydáme kolem krchova po vozové cestě směrem na
Şopotu Nou kolem křížku až na místo, kde značka křižuje sloupy elektrického vedení. Tady se vydáme vlevo po vozové cestě (značeno modře), která vede až na samoty hřebenu Rakyty. Žijí zde rumunští pastevci a jsou zde nádherné výhledy. Jelikož Rovensko leží na hřebenu, můžete se na putování za romantickými výhledy vydat na kteroukoliv stranu. Budete-li se držet vozových cest vedoucích k salaším a políčkům, tak nemůžete zabloudit.

Rovensko – Sikovice

Po červené turistické značce směrem na Gerník, asi jeden km za vsí odbočují krátce za sebou doleva dvě vozové cesty, pustíme se druhou z nich (neznačeno) a zleva traverzujeme vrch U Kalu asi jeden km. V sedle cesta přechází na pravou stranu hřebene, po jednom km se v dalším sedle vrací nalevo a stále mírně klesá, napravo vybíhá boční hřeben, jejž nad Sikovicemi zakončuje vysoký špičatý vrch Glošina, my však sledujeme hřeben jižním směrem, dolinou mezi oběma hřebeny vede kratší varianta trasy po pěšině kolem potoka, který nás přivede do Sikovic ke kostelu, držíme-li se však o něco delší vozové hřebenové cesty, jsme odměněni pěknými výhledy, hřeben se postupně stáčí k jihozápadu, poslední výrazný vrch Brestelnic cesta objíždí zleva a vychází z lesa, přibývá salaší i sestupových variant, terén je však přehledný a všechny cesty vedou do Sikovic. Trasa měří 15 km, vede téměř stále z mírného kopce, je poměrně snadná i orientačně a trvá 3-4 hodiny, v opačném směru je v obou ohledech složitější a díky 650m převýšení zhruba o jednu hodinu delší. V Sikovicích se každou druhou neděli koná zajímavý dobytčí trh, první neděli v měsíci je na Gerníku a druhou neděli v Sikovicích.


Do Dunajské soutěsky

Autem po cestě dolů k Dunaji asi jednu hodinu. Lze pokračovat směrem na Oršavu a obdivovat nejkrásnější část Dunajské soutěsky – „Velké a Malé Kotle“ (Cazanele Mari a Cazanele Midi). Za Oršavou můžete navštívit technické muzeum v přehradní nádrži Železná vrata. Další zajímavou zastávkou je rozsáhlé vlastivědné muzeum v Drobetě Turnu Severinu, které stojí na místě slavného Trajánova mostu. Muzeum nabízí prohlídku akvárií s dunajskými rybami a historickou, etnografickou a přírodovědeckou expozici. U ústí potoka Mraconia vytesali horolezci do strmé, 110 m vysoké skály, obří reliéf tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf vysoký 40 a široký 20 m navrhl mladý rumunský sochař Condarcea, žijící v Itálii. V Oršavě lze odbočit na sever k lázeňskému městu Băile Herculane (Herkulovy lázně). Jejich existence je známa již z dob 2. a 3. st., kdy v této oblasti vládli Římané. Podle pověsti si zde koupelí v místních pramenech vyléčil rány po boji s Hydrou bájný Herkules. Největší rozkvět lázně zaznamenaly v 19. století, kdy byl Banát součástí Rakouska-Uherska a kdy lázně získaly evropský věhlas a patronát samotné císařské rodiny. V lázních jsou minerální, většinou termální, prameny s teplotou 41- 60 °C vyvěrající z hloubek 1800-2000 m. Lázně jsou vhodné k léčení revmatických, srdečních a mnoha dalších chorob. V těsném okolí lze podnikat řadu vycházek, mj. na nejvyšší vrch nad městečkem (Domogled, 1106 m n.m.), ke Gisellinu kříži s nádhernými výhledy či k Sedmi horkým pramenům (Şapte Izvoare Calde).


Rovenské muzeum

V místní škole funguje malé vlastivědné muzeum s exponáty ilustrujícími rakouskou minulost oblasti ale i tradice českých krajanů a způsob polních prací. Muzeum založila a spravuje slečna učitelka Alenka Šubrtová. Vstupné dobrovolné.



Eibentál


mapka

Do české vesnice Bígr
Nenáročná trasa vede po červené turistické značce celkem asi 3,5 hodiny (15 km) přes vrch Kopřiva (912 m n.m.) s výhledy do okolí. Po žluté značce je cesta poněkud delší (26 km, vhodná i pro cyklisty), vede ale přes krásné vyhlídky nad Eibentálem. V Bígru je možnost ubytování a stravování u krajanů. Navštívit zde můžete muzeum naivního malíře Josefa Řeháka (1920-1921) v jeho domě čp. 91 s unikátními nástěnnými a stropními malbami, obrazy a řezbami. Interiér, v němž umělcova ruka nechala svůj otisk na stěnách, stropech i nábytku, připomíná pozoruhodné Váchalovo Portmoneum v Litomyšli a lze zde potkat barovou tanečnici, křehké dívky ve snových krajinách, prezidenta Ceausesca, senátora Kennedyho i slavnou Monu Lisu. Řehákovy malby zdobí i krajanské kostely v Banátu.

K historickému dolu Ujbányje
Důl na antracit je zde v provozu již 150 roků. Cesta vede údolím potoka Tisovice, po červené značce asi 1 hodinu. Projdete celým Eibentálem a typickou hornickou kolonií v Ujbányji.

Na Hrčidla

Údolím potoka směrem k Dunaji, ruiny vodního mlýnku, kaskády, asi 45 minut. V závěru divoká strmá rokle, těžce schůdný ale romantický terén.

Do monumentální jeskyně Pestera Liliecilor u Dubové
Autem po cestě dolů k Dunaji asi jednu hodinu. Jeskyní dlouhou 1,6 km lze projít kolem krasového potůčku až na břeh Dunaje. Z Dubové lze dojít po trase značené červeným bodem do Bígru.

Soutěskou Dunaje
Autem po cestě dolů k Dunaji asi jednu hodinu. Lze pokračovat směrem na Oršavu a navštívit nejkrásnější část Dunajské soutěsky – „Velké a Malé Kotle“. Dunajská soutěska tvoří rozhraní mezi jižními Karpaty a pohořím Balkán a má vlastní mikroklima se středomořskými prvky. Cazanele Mari ("Velké kotle") je první část soutěsky dlouhá 3,8 km, sevřená mezi horami Ciucaru Mare a Veliki Štrbac (768 m). V nejužším místě je šířka vodní hladiny jen 170 m, zatímco před vjezdem do soutěsky se poblíž obce Sviniţa vodní hladina rozšíří téměř na 2 km. Cazanele Mici ("Malé kotle") je sevřená vápencovými horami Ciucaru Mic na rumunské a Mali Štrbac (626 m) na straně srbské a je dlouhá 3,6 km. Při výjezdu ze soutěsky je na pravé, srbské, straně nad vodní hladinou umístěna "Tabula Traiana", nápis zaznamenávající údaje o stavbě římské silnice do Dácie v rozmezí let 33 př.n.l. a 106 n.l. Na protější, rumunské, straně u ústí potoka Mraconia vytesali horolezci do strmé, 110 m vysoké skály, obří reliéf tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf vysoký 40 a široký 20 m navrhl mladý rumunský sochař Condarcea, žijící v Itálii. Za Oršavou můžete navštívit technické muzeum v přehradní nádrži Železná vrata. Další zastávkou může být rozsáhlé vlastivědné muzeum v Drobetě Turnu Severin, které stojí na místě slavného Trajánova mostu. Muzeum nabízí prohlídku akvárií s dunajskými rybami a historickou, etnografickou a přírodovědeckou expozici.

Do císařských lázní v Băile Herculane
V Oršavě lze odbočit na sever k lázeňskému městu Băile Herculane (Herkulovy lázně, něm. Herkulesbad). Jejich existence je známa již z dob 2. a 3. st., kdy v této oblasti vládli Římané. Podle pověsti si zde koupelí v místních pramenech vyléčil rány po boji s Hydrou bájný Herkules. Největší rozkvět lázně zaznamenaly v 19. století, kdy byl Banát součástí Rakouska-Uherska a kdy lázně získaly evropský věhlas a patronát samotné císařské rodiny. Tenkrát se díky rozsáhlé výstavbě lázeňských domů staly jedním z nejmodernějších lázeňských míst v Evropě. Slavnou minulost dnes připomíná nejenom místní muzeum sídlící za hudebním pavilónem, ale i nádhera a elegance starých lázeňských domů, které tvoří modernizací takřka nenarušený střed městečka. Za prohlídku stojí i místní nádraží postavené ve stylu secese na přelomu 19. a 20. st. Městečko leží v úzkém údolí říčky Cerna. Mikroklima údolí je ovlivňováno vzdušnými proudy z oblasti Středozemního a Jaderského moře a vyznačuje se sníženou vlhkostí a zvýšeným obsahem záporných iontů, což je jinak charakteristické pro nadmořské výšky okolo 3000 m n.m. V lázních jsou minerální, většinou termální, prameny s teplotou 41- 60 °C vyvěrající z hloubek 1800-2000 m. Lázně jsou vhodné k léčení revmatických, srdečních a mnoha dalších chorob. V těsném okolí lze podnikat řadu vycházek, mj. na nejvyšší vrch nad městečkem (Domogled, 1106 m n.m.), ke Gisellinu kříži s nádhernými výhledy či k Sedmi horkým pramenům (Şapte Izvoare Calde).

Eibentál – Loma – Ujbányje – Katramaš – Eibentál
Od obchodu Český krajánek se vydáme přes potok ke krchovu a dál po lesní cestě vzhůru nad údolím Hrčidel asi 1,5 km (značeno červeným bodem). Křižovatku na hřebínku projdeme rovně a pak se cesta stáčí vpravo a záhy vychází z lesa a přechází 2 km dlouhou travnatou terasu Loma pod vrchem Kovárna, kde mineme několik salaší (krásné výhledy směrem k Dunaji). Na kraji lesa se dáme vpravo, po chvilce narazíme na sloupy elektrického vedení a pokračujeme souběžně s cestou do Svinice (značenou modrým bodem). Asi po 2 km se pustíme vpravo po horním okraji louky a dále lesní cestou vzhůru zleva traverzujeme zalesněný kopec, až dosáhneme hřebene, který sledujeme ještě asi 1,5 km (po cestě krásný výhled do údolí Dunaje, značeno červeně) do travnatého sedla. Zde odbočíme vpravo a scházíme kolem potoka do dolní části Ujbányje, kde narazíme na žlutou turistickou značku, po níž vystoupáme asi 2 km na hřeben. Žlutá značka vede dál na Známana, my se vydáme vpravo nahoru po vozové cestě na Katramaš (značeno červeně), a odtud dále po klesajícím hřebínku. Asi po 1 km se hřeben dělí, vpravo vyčnívá výrazný Pripurek s vysílačem, my pokračujeme mírně vlevo a scházíme po plochém travnatém hřebeni kolem několika salaší asi 3 km, než dosáhneme sedla u křižovatky přístupových cest do Eibentálu. Celý okruh má asi 18 km a jeho absolvování zabere asi 5 hodin. Lze jej rozdělit do 2-3 kratších výletů.

Eibentál – Svinica
Od kostela se vydáme po silnici směrem k Ujbányji, po 1 km přejdeme lávku a podle trasy elektrického vedení údolím potoka vzhůru asi 2 km (značeno modrým bodem). Asi 500 m za sedlem odbočíme doprava a pokračujeme souběžně s červeně značeným okruhem asi 2 km. Cesta projde sedlem mezi dvěma zalesněnými vrchy a začíná klesat k salaším, stále se držíme sloupů vedení až k transformátoru, odtud dále po vyježděné cestě mírně vpravo traverzem na hřebínek a pak po vrstevnici kolem salaší až k vyhlídce na Dunaj, kde se k nám elektrické vedení zleva znovu připojí a zavede nás poměrně prudkým sestupem až do Svinice, k východisku turistické cesty Svinica – Tri kule značené žlutým trojúhelníkem. Trasa měří asi 12 km, je poměrně nenáročná a lze ji lehce zvládnout za 3 hodiny, v opačném směru pak zhruba za 3,5-4 hodiny.



 

Během svého pobytu u krajanů se chovejte jako pozorní, uctiví a nenápadní hosté, abyste příliš nenarušili unikátní atmosféru českých vesnic. Vaše návštěva v roli platícího turisty by měla být pro krajany i pro nádhernou přírodu Banátu přínosem.

 

V rámci projektu rozvoje šetrné turistiky pro společnost Člověk v tísni o. p. s. zhotovil Ivo Dokoupil (ivo.dokoupil zavináč tiscali.cz).
Projekt je financován vládou ČR prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí ČR.

© Společnost Člověk v tísni, 2003