|
Starší
trasy značené KČT
Svatá
Helena
mapka
Kulhavá
skála – Vranovec - Gerník
Po
červené značce stoupáme nad vesnici směrem na Gerník, pak odbočíme
po modré, prokličkujeme mezi poli a sejdeme do údolí říčky, kde je
vlevo jeskyně Vranovec a vpravo Kulhavá skála (skalní most). Trasa je
nenáročná, celkem asi 1,5 hodiny. Od Vranovce lze po nově značené červené
trase pokračovat přímo na Gerník, asi 4 hodiny.
Údolím
říčky Alibeg k Dunaji
Údolím
říčky Alibeg sejdeme až k Dunaji (asi 60 minut) a k jeskyním
nad Dunajem (chceme-li vidět maďarský nápis na skále nad Dunajem připomínající
regulaci Dunaje, vydáme se u Dunaje směrem na Coronini – dalších asi
30 minut).
K jeskyni
Turecká díra
Nad
vesnici po červené značce, pak po modré odbočce, celkem asi 2,5
hodiny. Lze pokračovat přímo na Gerník, od jeskyně asi 1,5 hodiny.
Sv.
Helena - Lizabeta - (Kulhavá skála, Vranovec) - Sirovice - Sv. Helena
Přes
Doubí po červené značce směrem na Gerník, na konci vesnice rovně přes
fotbalové hřiště (značeno červenými body), po několika stech
metrech, v údolí, se zleva připojí cesta od Coronin, odtud stále údolím
vzhůru, na místě nejstarší české vesnice Svatá Elizabeta jsou dnes
jen švestkové sady, po levé straně míjíme pramen, v horní části
se údolí mění ve sled závrtů a vozová cesta v pěšinu, která stále
stoupá a stáčí se mírně vpravo, až vyústí na červeně značenou
cestu přes Sirovici do Sv. Heleny, návrat je možné spojit s prohlídkou
Kulhavé skály (skalní brána) a jeskyně Vranovec, k nimž vede modře
značená odbočka. Lehký vycházkový okruh je dlouhý asi 6 km a
projdeme jej za 1,5-2 hodiny, s návštěvou Kulhavé skály a jeskyně
Vranovec má 10 km a trvá 3-4 hodiny.
Sv. Helena - Livadice - Muší díra
- Rajka (Coronini - Sf. Ladislau) - Sv. Helena
Kolem
krchova vzhůru (značeno červeným bodem), na rozcestí u křížku
vpravo stále po úbočí doliny Demlejnky až k místu, kde červený bod
odbočuje ostře vpravo a stoupá při horní hranici louky k vyhlídkovému
vrcholu (Vildova skála) a přes Demlejnky se vrací do vsi, modrý bod však
pokračuje rovně a záhy začíná prudce klesat k Dunaji, přičemž míjí
několik salaší s vinicemi (Livadice), po silnici jdeme směrem na
Coronini, míjíme jeskyni Muší díra (vstup nad vodopádem) a přicházíme
k ústí potoka Rajka, podle něhož vede cesta značená modrým bodem
vzhůru na Sv. Helenu, dojdeme-li až do Coronin, můžeme zvolit návrat
přes zříceniny hradu Sf. Ladislau (značeno červeným bodem). Okruh měří
8, resp. 12 km, a zabere 2-3, resp. 3-4 hodiny (podle návratové trasy).
Sv.
Helena - Topolica - Holej vrch - Čouka - Hunšlog (- Vranovec) - Sv.
Helena
Od katolického
kostela Englickem k napajedlu (značeno zeleným bodem), odtud vlevo po pěšině
dolů strmým úbočím kolem Liščí díry a dále údolím k soutoku
dvou potoků (vhodné tábořiště, v blízkosti pramen), proti proudu
druhého z nich několik set metrů, zprava přichází vozová cesta od
Topolice, o kousek dál proti proudu potoka je napajedlo pod jeskyní,
pokračujeme vzhůru na Topolici a dále po vozové cestě směrem k výrazné
homoli Čoprtanu, jenž se tyčí při ústí Alibegu do Dunaje, po necelých
dvou kilometrech, u rozpadlé kamenné salaše, odbočíme vlevo do vrchu
a po pravé hranici lesa vystoupáme zarostlou loukou na hřeben, přes
rozcestí U Valaskejch rovně, cesta se stáčí mírně vpravo po plochém
hřebenu, vedoucím na Holej vrch (se sloupy elektrického vedení), a záhy
vychází z lesa, na odbočce U Louže vlevo dolů po lesní cestě směrem
na Krakoles, daleké výhledy, na obzoru Rovensko, sledujeme klesající
nezřetelný hřebínek, napravo 50 m od cesty je v krasovém terénu
propast s nezřetelným vstupem, po několika stech metrech odbočíme opět
vlevo směrem na sever a pokračujeme po úbočí mírně klesající lesní
cestou, asi po kilometru míjíme pramen U Skalky, vpravo pod námi stále
stoupá údolí od Liboráže, vyjdeme z lesa a připojíme se na cestu z
Heleny do Sikovic značenou červeným bodem, sledujeme ji několik set
metrů, odbočíme vlevo, projdeme bránou švestkového sadu v malebné
rokličce, kudy vystoupáme vzhůru, nad sadem narazíme na vozovou cestu,
po níž se dáme opět vlevo, a sledujeme travnatý hřeben Čouky kolem
staré osamělé třešně, vlevo pod námi sedlo Na Čertíku, vpravo
hluboké údolí pod Kulhavou skálou, vozová cesta mírně klesá do
plochého sedla pod Bolomou, odbočíme vpravo a jdeme po vrstevnici přes
členitý krasový terén Hunšlogu s četnými závrty (dolíky), po více
než kilometru křižuje trasu vozová cesta značená také zeleným
bodem, vlevo můžeme vystoupat přes Sirovici na červeně značenou
cestu Gerník - Helena, vpravo dolů se dostaneme k lesní rokli, po jejímž
pravém úbočí schází cesta do údolí, pokračujeme proti proudu
potoka po pěšině, míjíme pár drobných jeskyní, vodopádů na menších
přítocích, zbytky vodního mlýnku i výrazné skalní útvary, až po
1 km přijdeme ke Kulhavé skále na modře značenou turistickou cestu.
Celý okruh měří 14 km, příp. 18 km, spojíme-li jej s prohlídkou
Kulhavé skály a jeskyně Vranovec, a projdeme jej za 4-6 hodin.
Sv. Helena - Liboráž - Krušovice
- Sikovice
Od kamínu dolů Slepou
ulicí (značeno červeným bodem) a dál na Hřebeny po vozové cestě,
která se zde stáčí na sever (vlevo) a vede po vrstevnici nad hlubokou
roklí, v jejímž protějším břehu stojí za návštěvu jeskyně Na
Topolici (viz zeleným bodem značený velký okruh) a jeskyně U Lomu, dále
kolem napajedel, údolím do sedla Na Čertíku, kde se znovu stáčí na
východ, pokračuje kolem Zahrádek souběžně se zeleným bodem, a poté
již po levém úbočí schází do údolí a podle potoka kolem několika
salaší do Liboráže, k soutoku tří potoků, zde přejdeme lávku a
cestu od Dunaje a pokračujeme rovně proti proudu potoka zalesněnou roklí
asi 2 km, na rozcestí se dáme vpravo, lesní cesta stoupá po úbočí,
sleduje posléze dolní okraj lesa do sedla, na začátek roztroušené
obce Krušovice v mísovitém údolí, které projdeme napříč podél
trasy elektrického vedení, asi v polovině stoupání po levé straně bývalá
škola, ze sedla dolů podél potoka a sloupů vedení několik set metrů,
u soutoku podle druhého potoka vzhůru do dalšího sedla, odkud již
postupně klesáme do širokého údolí Sikovic, na rozlehlé rovné
louce elektrické vedení odbočuje vpravo k dolní části vsi, pokračujeme-li
rovně, sejdeme asi po 2 km k lávce přes říčku a vyjdeme v centru u
kostela. Celá trasa měří necelých 15 km, vede vcelku nenáročným
terénem s poměrně malým převýšením a lze ji pohodlně zvládnout
za 4 hodiny.
K
srbským jezerům
Přes
hraniční přechod Naidáš (směr Oravice) se asi za hodinu jízdy autem
dostanete k několika přírodním jezerům. Jezera jsou nedaleko města
Bela Cerkev a jsou díky svým plážím a hospůdkám ideálním místem
k rekreaci. V této oblasti je taktéž několik českých
vesnic (České Selo, Krušice).
Gerník
mapka
K monumentální jeskyni
„Turecká díra“
Po
červené značce se vydáte směrem na Svatou Helenu, pak odbočka po
modré, celkem asi 1,5 hodiny, nenáročná trasa.
Do české vesnice Rovensko
Po
červené značce přes lokalitu „U Petra“ a přes dvě rumunské salaše
(pozor na pejsky!). Po cestě vás čekají krásné výhledy. Celkem asi
3,5 hodiny, nenáročná trasa.
Do české vesnice Svatá Helena
Po
červené turistické značce celkem asi 3,5 hodiny, lze odbočit k jeskyni
„Turecká díra“ a ke kamennému mostu „Kulhavá skála“.
K unikátním vodním mlýnkům
v lokalitě „U Petra“
Po
červené turistické značce asi 1 hodinu, nenáročná trasa. V údolí
krasové říčky je postaveno pět karpatských vodních mlýnků. Je zde
možnost koupání v tůních a možnost táboření.
Ke krasovému kaňonu řeky Nera
Do
Şopotu Nou po nově vyznačené značce (asi 16 km), a odtud do kaňonu
řeky Nera. Nebo do Cărbunari po nově vyznačené trase (asi 15 km), a
odtud přes Sasca Romana k Neře.
Po gernických pastvinách
d
hospody proti proudu potoka, asi po 200 m vlevo vzhůru po vozové cestě
(značeno červeným bodem), za pramenem doprava strmým úbočím
kamenitou cestou, která se postupně stáčí vlevo a vychází na
pastviny, porostlé keři ostružin, pokračujeme jižním směrem, dokud
nenarazíme na červenou značku od Heleny, v místě, kde značená cesta
začíná sestupovat vpravo do údolí, pokračujeme rovně, na hranu náhorní
plošiny, nalezneme branku v hradbě keřů a vyjdeme na louku s krásným
pohledem dolů na Gerník, dobře bývá vidět Rovensko, sestup je možný
přímo dolů kolem křížové cesty ke kostelu. Krátký vycházkový
okruh má asi 3 km a projdeme jej zhruba za 1 hodinu.
Gerník - Vápenka - Písnatej vrch
- U Petra - Ve Vobci - Gerník
Po červené značce na Rovensko, Na Korábě se vydáme po cestě na
Carbunari značené červeným bodem k vápence a dál na Růžeť, vpravo
odbočuje cesta dolinkou na Bejkovo louku (pramen), my pokračujeme rovně,
po levé straně u Falářovo louky míjíme ztracený pramen v závrtu, o
něco dále odbočíme po vozové cestě vpravo vzhůru (značeno žlutým
bodem) a vystoupáme na Písnatej vrch (vyhlídka), odkud nejprve po cestě
a pak loukou sestoupíme k prameni na Bejkovo louce, který se o něco níže
zase ztrácí, podobně jako u Mariánusojc studánky, k níž dojdeme o něco
později (zde zkřížíme cestu z Gerníku do Šopotu značenou červeným
bodem), procházíme údolíčkem dále kolem Češkojc studánky (občasný
pramen), zprava se připojí vozová cesta z Gerníku, po pravé straně u
cesty mineme pramen potůčku, který nás dovede k mlýnkům U Petra, asi
1 km sledujeme červenou značku, překročíme potok a odbočíme vpravo,
pěšina vede po úbočí strmé rokle, místy je vytesaná do skály, místy
překonává suťové pole, po 2 km klesá do údolí, kterým pokračujeme
dolů 2 km, u salaše přitéká potok zprava, přejdeme můstek a jdeme
proti proudu potoka vozovou cestou 1 km, v lese vystoupáme vlevo do svahu
a sledujeme pěšinu, mířící vlevo od potoka k jeho prameni Ve Vobci,
u studánky zamíříme vlevo vzhůru po pěšině na hřeben, vedoucí z
Gerníku nad Sikovice (u Kapicojc dolíku krásná vyhlídka směrem k
Dunaji do sikovického údolí), na hřebeni již narazíme na vozovou
cestu vedoucí do Gerníku. Celý okruh měří asi 20 km a lze jej projít
za 5-6 hodin.
Do
rumunské vesnice Padina Matei
Po nově
značené trase od jeskyně „Turecká díra“ přes vodopády a
rumunskou vesnici Padina Matei zpět na Gerník. Nenáročná trasa,
celkem asi 2,5 hod.
Bígr
mapka
Do nejvýše položené české vesnice Rovensko
Po červené turistické značce celkem 30 km, cesta
většinou vede lesem a prochází dvě údolí (asi 8 hodin). Rovensko je
nejvýše položenou českou vesnicí (742 m n/m) s panoramatickými výhledy,
je zde možnost ubytování a stravování. V místní škole funguje malé
vlastivědné muzeum s exponáty ilustrujícími rakousko-uherskou
minulost oblasti, ale i tradice českých krajanů a způsob obdělávání
polí.
Do české vesnice Eibentál
Mírně náročná trasa vede po
červené turistické značce celkem asi 3,5 hodiny dolů do údolí
Siriny a strmým výšlapem přes Kopřivu (912 m n.m.) s výhledy do okolí a mírným sestupem
kolem dolu na Ujbányji. Po žluté značce přes Ravnu (bývalá nejvzdálenější
bígerská pole, dnes pastviny s několika rumunskými salašemi) je cesta
poněkud delší (26 km, vhodná i pro cyklisty), vede ale přes krásné
vyhlídky nad Eibentálem a přes salaše na Známana. Po dvou km v sedle
odbočuje vlevo červeným bodem značená vozová cesta přes vrch
Katramaš a dále po mírně se svažujícím hřebínku s krásnými výhledy
k dolní části Eibentálu (vhodné pro cyklisty). V Eibentále je
možnost ubytování a stravování u krajanů. Za prohlídku stojí
historický, ale pořád funkční důl na antracit v Ujbányji a
hornaté okolí s blízkou dunajskou soutěskou.
Za bígerskou Monou Lisou
Za kamínem u potoka stojí dům
s popisným číslem 91, který je vyzdoben nástěnnými a stropními
malbami, obrazy a řezbami místního naivního malíře Josefa Řeháka
(1920-1921). Interiér, v němž umělcova ruka nechala svůj otisk na stěnách,
stropech i nábytku, připomíná pozoruhodné Váchalovo Portmoneum v
Litomyšli a lze zde potkat barovou tanečnici, křehké dívky ve snových
krajinách, prezidenta Ceausesca, senátora Kennedyho i slavnou Monu Lisu.
Řehákovy malby zdobí i krajanské kostely v Banátu.
K romantickým salaším na Dragosel
Kolem krchova dolů zprvu lesní
pěšinou, pak dřevařskou cestou do údolí potoka Dragoselka, k několika
dnes již neobydleným bígerským salaším. (Podél trasy bývalé úzkorozchodné
lesní železnice bychom po 2 km proti proudu potoka došli k jeskyni
Zamonica, dolů pokračuje lesní silnice 4 km na Debeliliug, do údolí
říčky Berzásky.) Návrat na Bígr je možný po zeleným bodem značené
cestě do sedla pod Hunkou a dále po červené značce. Nenáročná vycházka,
celkem asi 60 minut.
Pralesem po stopách lesní úzkorozchodky
V údolí krasové říčky
Berzásky byla ještě v roce 1990 funkční síť úzkorozchodné železnice,
kterou se dolů k Dunaji dopravovalo dřevo. Na několika místech
stržena povodněmi, nebyla již obnovena a je postupně rozebírána. Po
zarostlých mostech a náspech lze dojít až pod vrch Svinecea Mare (1225
m n.m.). Po červené značce se z Bígru vydáme do údolí Berzásky,
a pak proti jejímu proudu. Cesta je zvlášť v létě vhodná pro
drsné romantiky vyhledávající divočinu listnatých pralesů – je
nutné se prodírat kopřivami a ostružiním. Odměnou bude neporušená
krása krasového údolí a možnost přespání pod skalním převisem.
Na Svinecea Mare se dostaneme po dvou dnech putování.
Do vesnice Berzáska
Z Bígru se vydáme nejdříve
po červené turistické značce směrem na Rovensko a na místě, kde značka
odbočí dolů do údolí řeky Berzásky, pokračujeme rovně kolem sloupů
elektrického vedení (značeno červeným a zeleným bodem). Po dvou km
dojdeme na Vrkány, po lesní vozové cestě pokračujeme s červeným
bodema podél zalesněného hřebene západním až jihozápadním směrem,
posléze nezřetelnou pěšinou strmě scházíme do údolí potůčku až
k Dunaji, kde dojdeme k nepoužívané benzínové pumpě u bývalé
obce Drnková. Zde se dáme vpravo a dorazíme do vesnice Berzáska. Mírně
náročná trasa vedoucí po hřebenech s výhledy a posléze liduprázdnými
lesy v délce asi 16 km (4 hodiny)
Do obce Dubová k jeskyni Pestera Liliecilor
Nejdříve se vydáme po žluté
turistické značce na poianu Ravna, kde sledujeme odbočku vlevo na vyhlídkový
vrch Goleţ s vysílačem (od Ravny značeno červeným bodem). Odtud
sejdeme do vesnice Dubová a po silnici k monumentální jeskyni
Pestera Liliecilor,kterou lze skrze ohromý dóm projít až na břeh
Dunaje. Celá trasa je nenáročná, do Dubové měří celkem asi 20 km
(5 hodin).
Bígr – Čejš – mlýnky – Bígr
Po červené turistické značce se vydáme směrem na Eibentál, u kapličky
odbočíme vpravo vzhůru po vozové cestě (značeno červeným kruhem),
asi po 200 m je odbočka vlevo na Čejš (vyhlídka do údolí Siriny a k
Dunaji), pokračujeme rovně po lesní cestě při dolní hranici lesa
(hezké výhledy na vesnici), v zalesněném sedle odbočíme vpravo po pěšině,
scházející šikmo svahem, po několika stech metrech narazíme na
vozovou cestu, jdeme přímo dolů, kde překročíme potok, vylezeme na
protilehlý travnatý břeh a stoupáme romantickým údolím kolem čtyř
vodních mlýnků do vesnice k budově kamínu. Lehký vycházkový okruh
měří necelé 4 km a trvá něco přes hodinu.
Na Hunku
Od
kostela se vydáme po červené turistické značce
do Rovenska, u posledního bígerského domu zahneme mírně vpravo šikmo
svahem vzhůru asi jeden km na hřeben k fotbalovému hřišti (značeno
červeným kruhem), odtud po hřebeni zpět, po pravé straně mineme velký
závrt. Před vstupem do lesa je pěkná vyhlídka na Rovensko, Svineceu
Mare a Kopřivu. V lese se držíme vlevo od hřebene a sestupujeme až na
vozovou cestu, po níž se dáme vpravo a vyjdeme pod krchovem. Lehký
vycházkový okruh měří necelé 3 km a zvládneme jej snadno za jednu
hodinu.
Bígr – Zamonica – Dragosel – Bígry – Pišaturi – Čejš – Bígr
Od kostela sledujeme zeleným bodem značenou cestu (souběžně se žlutě
značenou cestou na Ravnu), v lese odbočíme vlevo dolů, překročíme
potok a vystoupáme lesní cestou na protější hřeben Izvoriště,
odkud se spustíme přímo dolů do hlubokého údolí. Jeskyně Zamonica
leží pár desítek metrů proti proudu potoka a vytéká z ní silný vývěr,
bohužel větší část jeskyně je dnes zasypaná. Pokračujeme dolů údolím
po trase bývalé lesní železnice na Dragosel, kolem několika bígerských
salaší až k novému betonovému mostu, který přejdeme, a začneme
stoupat vzhůru údolím menšího potoka (podél většího vede lesní
silnice) necelé 2 km do sedla pod Hunku, kde narazíme na červenou
turistickou značku z Rovenska (kolem kapliček a památného ceru nebo přímo
po hřebeni Hunky kolem fotbalového hřiště bychom po 2 km došli zpět
na Bígr), pokračujeme po ní asi 1 km směrem na Rovensko a dále se držíme
sloupů elektrického vedení a výrazného hřebene Předních a Zadních
Bígrů (bývalá bígerská pole), podle něhož vede souběžně trasa
do Berzásky značená červeným bodem, vlevo mineme výrazný Pastýřuc
kopec a pokračujeme asi 2 km na Vrkány, odkud je již hřeben zalesněný,
my však odbočíme vlevo a sejdeme dolů k Sirině a dál postupujeme
proti proudu, zleva přitéká potok od Bígru, my ovšem dále jdeme podél
Siriny asi 1 km k vodopádu Pišaturi s travertinovými kaskádami,
vystoupáme nad něj a po nepříliš zřetelné pěšině bezvodou strží
pokračujeme asi 2 km vzhůru na Čejš, do zalesněného sedla, kde se
napojíme na vycházkový okruh kolem bígerských mlýnků. Celý okruh má
asi 16 km, překonává však několik větších převýšení a trvá
5-6 hodin, je možné rozdělit jej na dva tříhodinové lehčí výlety.
Rovensko
mapka
Do české vesnice
Gerník
Výlet do největší české vesnice, zde možnost ubytování a stravování
u krajanů. Po červené turistické značce asi 3,5 hodiny. Po cestě
procházíme krasové údolí U Petra, kde je možnost shlédnout unikátní
vodní mlýnky (vodenice). K mlýnkům je to po červené turistické
značce asi 2,5 hodiny, je zde ideální možnost koupání a táboření.
Do české vesnice Bígr
Po červené turistické značce celkem 30 km, cesta většinou vede lesem
a prochází dvě údolí, celkem trvá asi 8 hodin. Bígr je dnes dřevařskou
osadou uprostřed liduprázdných lesů. Navštívit zde můžete muzeum
naivního malíře Josefa Řeháka (1920-1921) v jeho domě čp. 91 s
unikátními nástěnnými a stropními malbami, obrazy a řezbami, za shlédnutí
stojí i několik vodních mlýnků pod vesnicí. Ve vesnici je možnost
ubytování a stravování u krajanů.
Ke kaňonu řeky Nera – Cheile Nerei
Po nově vyznačené červené značce (červený bod od kostela kolem hřbitova
a kolem sloupů elektrického vedení pořád dolů do údolí) do vesnice
Şopotu Nou (asi 1,5 hodiny). Odtud je přístupný nádherný krasový kaňon
řeky Nera, který leží v národním parku Cheile Nerei-Beuşniţa a má
v té nejzajímavější části, kde se skály vypínají až 300 m
vysoko nad úroveň řeky, celkem asi 25 km. Vede zde turistická stezka
(značená červeným pásem), místy vytesaná ve skále (terasy a
tunely). Cestou je možné odbočit k jezírku Lacul Dracului nebo k
propasti Avenul Cutezătorilor (odbočka značena červeným křížem) či
shlédnout vodopády Cascadele Beuşniţei. Celý kaňon je sjízdný i po
vodě. Možnost stanování.
Na Cracu Mare
Od kostela se vydáme po cestě do Şopotu Nou značené červeným
bodem, asi jeden km za vsí, před výrazným kuželovitým kopcem Patrie
odbočíme po vozové cestě vpravo (značeno červeným kruhem)
a po vrstevnici se stáčíme směrem k vesnici, od níž nás odděluje
údolí s příjezdovou cestou od Nery, dopředu vybíhá krátký hřebínek
Salaš Tuci, my se však na rozcestí pustíme vlevo (na severovýchod) směrem
na Oltáň (salaše), po
několika stech metrech na rozcestí
však znovu zahneme napravo ke vsi a pokračujeme po hřebeni Cracu Mare,
který posléze začíná klesat do údolí, sejdeme na silnici a
po ní se vrátíme zpět do vsi nebo pokračujeme stále po značce červeného
kruhu kratší, strmější cestou. Lehký
vycházkový okruh má 8 km a projdeme jej zhruba za 2 hodiny. Značeno červeným
kruhem.
Na hřeben Rakyty
Po značce (červený bod od kostela) se vydáme kolem krchova po vozové
cestě směrem na Şopotu Nou kolem křížku až na
místo, kde značka křižuje sloupy elektrického vedení. Tady se vydáme
vlevo po vozové cestě (značeno modře), která vede až na samoty hřebenu
Rakyty. Žijí zde rumunští pastevci a jsou zde nádherné výhledy.
Jelikož Rovensko leží na hřebenu, můžete se na putování za
romantickými výhledy vydat na kteroukoliv stranu. Budete-li se držet
vozových cest vedoucích k salaším a políčkům, tak nemůžete
zabloudit.
Rovensko – Sikovice
Po červené turistické značce směrem na Gerník, asi jeden km za vsí
odbočují krátce za sebou doleva dvě vozové cesty, pustíme se druhou
z nich (neznačeno) a zleva traverzujeme vrch U Kalu asi jeden km. V sedle
cesta přechází na pravou stranu hřebene, po jednom km se v dalším
sedle vrací nalevo a stále mírně klesá, napravo vybíhá boční hřeben,
jejž nad Sikovicemi zakončuje vysoký špičatý vrch Glošina, my však
sledujeme hřeben jižním směrem, dolinou mezi oběma hřebeny vede kratší
varianta trasy po pěšině kolem potoka, který nás přivede do Sikovic
ke kostelu, držíme-li se však o něco delší vozové hřebenové
cesty, jsme odměněni pěknými výhledy, hřeben se postupně stáčí k
jihozápadu, poslední výrazný vrch Brestelnic cesta objíždí zleva a
vychází z lesa, přibývá salaší i sestupových variant, terén je však
přehledný a všechny cesty vedou do Sikovic. Trasa měří 15 km, vede téměř
stále z mírného kopce, je poměrně snadná i orientačně a trvá 3-4
hodiny, v opačném směru je v obou ohledech složitější a díky 650m
převýšení zhruba o jednu hodinu delší. V Sikovicích se každou
druhou neděli koná zajímavý dobytčí trh, první neděli v měsíci
je na Gerníku a druhou neděli v Sikovicích.
Do Dunajské soutěsky
Autem po cestě dolů k Dunaji asi jednu hodinu. Lze pokračovat směrem
na Oršavu a obdivovat nejkrásnější část Dunajské soutěsky –
„Velké a Malé Kotle“ (Cazanele Mari a Cazanele Midi). Za Oršavou můžete
navštívit technické muzeum v přehradní nádrži Železná vrata.
Další zajímavou zastávkou je rozsáhlé vlastivědné muzeum v Drobetě
Turnu Severinu, které stojí na místě slavného Trajánova mostu.
Muzeum nabízí prohlídku akvárií s dunajskými rybami a
historickou, etnografickou a přírodovědeckou expozici. U ústí potoka
Mraconia vytesali horolezci do strmé, 110 m vysoké skály, obří reliéf
tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf vysoký 40 a široký
20 m navrhl mladý rumunský sochař Condarcea, žijící v Itálii.
V Oršavě lze odbočit na sever k lázeňskému městu Băile
Herculane (Herkulovy lázně). Jejich existence je známa již z dob 2. a
3. st., kdy v této oblasti vládli Římané. Podle pověsti si zde
koupelí v místních pramenech vyléčil rány po boji s Hydrou bájný
Herkules. Největší rozkvět lázně zaznamenaly v 19. století, kdy byl
Banát součástí Rakouska-Uherska a kdy lázně získaly evropský věhlas
a patronát samotné císařské rodiny. V lázních jsou minerální, většinou
termální, prameny s teplotou 41- 60 °C vyvěrající z hloubek
1800-2000 m. Lázně jsou vhodné k léčení revmatických, srdečních a
mnoha dalších chorob. V těsném okolí lze podnikat řadu vycházek,
mj. na nejvyšší vrch nad městečkem (Domogled, 1106 m n.m.), ke
Gisellinu kříži s nádhernými výhledy či k Sedmi horkým pramenům (Şapte
Izvoare Calde).
Rovenské muzeum
V místní škole funguje malé vlastivědné muzeum s exponáty ilustrujícími
rakouskou minulost oblasti ale i tradice českých krajanů a způsob polních
prací. Muzeum založila a spravuje slečna učitelka Alenka Šubrtová.
Vstupné dobrovolné.
Eibentál
mapka
Do české vesnice Bígr
Nenáročná trasa vede po červené turistické značce celkem asi 3,5
hodiny (15 km) přes vrch Kopřiva (912 m n.m.) s výhledy do okolí.
Po žluté značce je cesta poněkud delší (26 km, vhodná i pro
cyklisty), vede ale přes krásné vyhlídky nad Eibentálem. V Bígru
je možnost ubytování a stravování u krajanů. Navštívit zde můžete
muzeum naivního malíře Josefa Řeháka (1920-1921) v jeho domě čp.
91 s unikátními nástěnnými a stropními malbami, obrazy a řezbami.
Interiér, v němž umělcova ruka nechala svůj otisk na stěnách,
stropech i nábytku, připomíná pozoruhodné Váchalovo Portmoneum v
Litomyšli a lze zde potkat barovou tanečnici, křehké dívky ve snových
krajinách, prezidenta Ceausesca, senátora Kennedyho i slavnou Monu Lisu.
Řehákovy malby zdobí i krajanské kostely v Banátu.
K historickému dolu Ujbányje
Důl na antracit je zde v provozu již 150 roků. Cesta vede údolím
potoka Tisovice, po červené značce asi 1 hodinu. Projdete celým Eibentálem
a typickou hornickou kolonií v Ujbányji.
Na Hrčidla
Údolím potoka směrem k Dunaji, ruiny vodního mlýnku, kaskády,
asi 45 minut. V závěru divoká strmá rokle, těžce schůdný ale
romantický terén.
Do monumentální jeskyně Pestera Liliecilor u Dubové
Autem
po cestě dolů k Dunaji asi jednu hodinu. Jeskyní dlouhou 1,6 km
lze projít kolem krasového potůčku až na břeh Dunaje. Z Dubové lze
dojít po trase značené červeným bodem do Bígru.
Soutěskou
Dunaje
Autem po cestě dolů k Dunaji asi jednu hodinu. Lze pokračovat směrem
na Oršavu a navštívit nejkrásnější část Dunajské soutěsky –
„Velké a Malé Kotle“. Dunajská soutěska tvoří rozhraní mezi jižními
Karpaty a pohořím Balkán a má vlastní mikroklima se středomořskými
prvky. Cazanele Mari ("Velké kotle") je první část soutěsky
dlouhá 3,8 km, sevřená mezi horami Ciucaru Mare a Veliki Štrbac (768
m). V nejužším místě je šířka vodní hladiny jen 170 m, zatímco před
vjezdem do soutěsky se poblíž obce Sviniţa vodní hladina rozšíří
téměř na 2 km. Cazanele Mici ("Malé kotle") je sevřená vápencovými
horami Ciucaru Mic na rumunské a Mali Štrbac (626 m) na straně srbské
a je dlouhá 3,6 km. Při výjezdu ze soutěsky je na pravé, srbské,
straně nad vodní hladinou umístěna "Tabula Traiana", nápis
zaznamenávající údaje o stavbě římské silnice do Dácie v rozmezí
let 33 př.n.l. a 106 n.l. Na protější, rumunské, straně u ústí
potoka Mraconia vytesali horolezci do strmé, 110 m vysoké skály, obří
reliéf tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf vysoký 40
a široký 20 m navrhl mladý rumunský sochař Condarcea, žijící v Itálii.
Za
Oršavou můžete navštívit technické muzeum v přehradní nádrži
Železná vrata. Další zastávkou může být rozsáhlé vlastivědné
muzeum v Drobetě Turnu Severin, které stojí na místě slavného
Trajánova mostu. Muzeum nabízí prohlídku akvárií s dunajskými
rybami a historickou, etnografickou a přírodovědeckou expozici.
Do císařských lázní v Băile
Herculane
V Oršavě lze odbočit na sever k lázeňskému městu Băile
Herculane (Herkulovy lázně, něm. Herkulesbad). Jejich existence je známa
již z dob 2. a 3. st., kdy v této oblasti vládli Římané. Podle pověsti
si zde koupelí v místních pramenech vyléčil rány po boji s Hydrou bájný
Herkules. Největší rozkvět lázně zaznamenaly v 19. století, kdy byl
Banát součástí Rakouska-Uherska a kdy lázně získaly evropský věhlas
a patronát samotné císařské rodiny. Tenkrát se díky rozsáhlé výstavbě
lázeňských domů staly jedním z nejmodernějších lázeňských míst
v Evropě. Slavnou minulost dnes připomíná nejenom místní muzeum sídlící
za hudebním pavilónem, ale i nádhera a elegance starých lázeňských
domů, které tvoří modernizací takřka nenarušený střed městečka.
Za prohlídku stojí i místní nádraží postavené ve stylu secese na přelomu
19. a 20. st. Městečko leží v úzkém údolí říčky Cerna.
Mikroklima údolí je ovlivňováno vzdušnými proudy z oblasti Středozemního
a Jaderského moře a vyznačuje se sníženou vlhkostí a zvýšeným
obsahem záporných iontů, což je jinak charakteristické pro nadmořské
výšky okolo 3000 m n.m. V lázních jsou minerální, většinou termální,
prameny s teplotou 41- 60 °C vyvěrající z hloubek 1800-2000 m. Lázně
jsou vhodné k léčení revmatických, srdečních a mnoha dalších
chorob. V těsném okolí lze podnikat řadu vycházek, mj. na nejvyšší
vrch nad městečkem (Domogled, 1106 m n.m.), ke Gisellinu kříži s nádhernými
výhledy či k Sedmi horkým pramenům (Şapte Izvoare Calde).
Eibentál – Loma – Ujbányje – Katramaš – Eibentál
Od obchodu Český krajánek se vydáme přes potok ke krchovu a dál
po lesní cestě vzhůru nad údolím Hrčidel asi 1,5 km (značeno červeným
bodem). Křižovatku na hřebínku projdeme rovně a pak se cesta stáčí
vpravo a záhy vychází z lesa a přechází 2 km dlouhou travnatou
terasu Loma pod vrchem Kovárna, kde mineme několik salaší (krásné výhledy
směrem k Dunaji). Na kraji lesa se dáme vpravo, po chvilce narazíme na
sloupy elektrického vedení a pokračujeme souběžně s cestou do
Svinice (značenou modrým bodem). Asi po 2 km se pustíme vpravo po horním
okraji louky a dále lesní cestou vzhůru zleva traverzujeme zalesněný
kopec, až dosáhneme hřebene, který sledujeme ještě asi 1,5 km (po
cestě krásný výhled do údolí Dunaje, značeno červeně) do travnatého
sedla. Zde odbočíme vpravo a scházíme kolem potoka do dolní části
Ujbányje, kde narazíme na žlutou turistickou značku, po níž vystoupáme
asi 2 km na hřeben. Žlutá značka vede dál na Známana, my se vydáme
vpravo nahoru po vozové cestě na Katramaš (značeno červeně), a odtud
dále po klesajícím hřebínku. Asi po 1 km se hřeben dělí, vpravo vyčnívá
výrazný Pripurek s vysílačem, my pokračujeme mírně vlevo a scházíme
po plochém travnatém hřebeni kolem několika salaší asi 3 km, než
dosáhneme sedla u křižovatky přístupových cest do Eibentálu. Celý
okruh má asi 18 km a jeho absolvování zabere asi 5 hodin. Lze jej rozdělit
do 2-3 kratších výletů.
Eibentál – Svinica
Od kostela se vydáme po silnici směrem k Ujbányji, po 1 km přejdeme lávku
a podle trasy elektrického vedení údolím potoka vzhůru asi 2 km (značeno
modrým bodem). Asi 500 m za sedlem odbočíme doprava a pokračujeme souběžně
s červeně značeným okruhem asi 2 km. Cesta projde sedlem mezi dvěma
zalesněnými vrchy a začíná klesat k salaším, stále se držíme
sloupů vedení až k transformátoru, odtud dále po vyježděné cestě
mírně vpravo traverzem na hřebínek a pak po vrstevnici kolem salaší
až k vyhlídce na Dunaj, kde se k nám elektrické vedení zleva znovu připojí
a zavede nás poměrně prudkým sestupem až do Svinice, k východisku
turistické cesty Svinica – Tri kule značené žlutým trojúhelníkem.
Trasa měří asi 12 km, je poměrně nenáročná a lze ji lehce zvládnout
za 3 hodiny, v opačném směru pak zhruba za 3,5-4 hodiny.
|
